Ztracená naděje

James Hadley Chase

95 

Elektronická kniha: James Hadley Chase – Ztracená naděje (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: chase55 Kategorie:

Popis

E-kniha James Hadley Chase: Ztracená naděje

Anotace

Detektivní příběh, v němž je soukromý detektiv Davis najat, aby zjistil pobyt krásné mulatky, a tak se dostane do spletitého případu plného vražd, lásky i nanávisti

O autorovi

James Hadley Chase

[24.12.1906-6.2.1985] Anglický spisovatel James Hadley Chase (vlastním jménem René Brabazon Raymond), se skrývá i pod dalšími jmény: James L. Dochery, Ambrose Grant, Raymond Marshall, René Raymond.Narodil se roku 1906 v Londýně a původním povoláním byl velkoobchodník s knihami. V průběhu druhé světové války sloužil jako velitel letky Královského letectva a pracoval jako šéfredakor časopisu Royal Air Force Journal. Zajímal se o...

James Hadley Chase: životopis, dílo, citáty

Podrobnosti

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

The lost hope

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ztracená naděje“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA 28.

Za okny vily svítila okna jako důvtip v hlavě vznešené vdovy. Zelené spektrum trávníků a stromů houstlo v jednotlivou zelenou tmu. Zaparkoval jsem pod vraty a zatáhl za staromódní táhlo zvonku visícího u bočního vchodu.

Přišla otevřít tělnatá žena v zástěře. Po její ruce zbyl na klice bílý nános mouky. „Copak se děje?“

„Je prosím slečna Leslie doma?“

„Myslím, že zrovna nemá čas. Koho mám ohlásit?“

„Pana Davise.“

Pustila mě do haly. Užuž jsem se chystal uvelebit v elegantním křesle, když jsem zachytil nesouhlasný pohled a zůstal jsem stát. Na konci chodby se objevila Leslie. V tmavěmodrém upjatém kostýmu, bledá a jakoby roztržitá. „To jsem ráda, že jste přišel.“

„Jak se daří paní Lawtonové?“

„Bohužel nijak dobře. Dnes odpoledne toho na ni bylo trochu moc. Z Laguna Beach volala policie, že našli Andrewův vůz a v něm jeho mrtvolu. Chtěli po ní formální ověření totožnosti. Než se stačila vypravit, volali znovu. Mrtvola prý identifikovali a je to nějaký detektiv. To mám radost, že jste to nebyl vy.“

„Já taky. Byl to Slim Wali.“

„Ano. To jsem zjistila. Co myslíte, proč ho zabili? A proč měl na sobě Andrewovy šaty?“

„Někdo potřeboval, aby to vypadalo, že Andrew se dnes ráno zabil při nehodě. Tělo bylo spálené, aby se těžko zjišťovala totožnost.“

Leslie se hrůzou otevřela ústa, až jí bylo vidět zuby. „Na světě se dějou příšerné věci. Proč?“

„Příšerné věci jsou v hlavách lidí. Tahle se ještě dá snáz vysvětlit než některé jiné. Jestliže Andrew zahynul dnes ráno při autonehodě, nemohl být před čtrnácti dny zastřelen.“

„Chcete říct, že před čtrnácti dny opravdu zemřel? To není možné,“ jemně napovídala nezvratná fakta.

„Andrew je nejspíš mrtev, Leslie. Vím, že byl postřelen. A myslím, že na to umřel.“

„A kdo chtěl Andrewa střílet?“

„Zapletl se s nějakou paní, jistou Torri. Ta měla další milence. Jeden nachytal Andrewa s ní v jeho ateliéru a postřelil ho. Torri není u policie dobře zapsána, takže střelbu musela utajit. Andrewa odvezla k svému manželovi, to je lékař v Laguna Beach. Andrew podle všeho zemřel. Nikdo ho od té doby neviděl.“

„Ona ho viděla?“ zeptala se Leaslie.

„Kdo?“

„Ta ženská, Torri. Před chvilkou totiž telefonovala. Vím určitě, že je to ona.“

„Mluvila jste s ní vy?“

„Ano. Trvala na svém, že chce hovořit s paní Lawtonovou, jenže ta nebyla ničeho schopna. Ta žena se nepředstavila. Ani nemusela. Z toho, co říkala, jsem hned poznala, že je – Andrewova milenka.“

„Co říkala?“

„Že nám může dát zprávy.“

„Za pět tisíc dolarů?“

„Ano. Tvrdila, že ví, kde Andrew je.“

„A sjednala jste si s ní schůzku?“

„Pozvala jsem ji sem, ale ona nechtěla. Zavolá prý ještě v sedm hodin a smluvíme si místo. Peníze musíme mít připravené v hotovosti, v neoznačených bankovkách. Naštěstí paní Lawtonová má ty peníze po ruce. Přichystala šije, hned jak vypsala odměnu.“

„Paní Lawtonová jí tedy chce vyhovět.“

„Ano, na mou radu. Třeba se mýlím. Jenže jsem na to sama. Ta žena mě zvlášť varovala, ať nevolám policii ani detektivní kancelář paní Lawtonové ani jejímu právnímu zástupci. Když prý to uděláme, nebude z úmluvy nic.“

„O mně se ale nezmínila.“

„Prosím vás, buďte se mnou, pane Davisi. Sama bych takovou transakci nezvládla. Vždyť ani nevím, co mám žádat jako důkaz.“

„A co nabídla ona?“

„Důkaz, že ví, kde Andrew je. Neřekla jaký, já sama jsem nebyla dost duchapřítomná, takže jsem se jí nezeptala. Všechno mě to překvapilo. Ani jsem se já káča nezeptala, jestli Andrew vůbec žije.“ Zaváhala a pak v návalu citu řekla: „Samozřejmě jsem se chystala. Asi jsem měla strach. Raději jsem to odložila. Potom ji z ústředny upozornili, že si má připlatit, a ona zavěsila.“

„Bylo to meziměsto?“

„Měla jsem dojem, že Los Angeles.“

„Kolik měla připlácet?“

„Čtyřicet centů.“

„Nejspíš Los Angeles. Nehlásila se jménem?“

„Ne, ale o něm hovořila jako o Andym. Tak mu říkal jen málokdo. Věděla i jak se jmenuju já. Asi jí Andrew o mně vyprávěl.“ Kousla se do rtu. „Když mi to došlo, cítila jsem se jaksi podvedená. Nejen proto, že mě oslovuje křestním jménem. Ale ta její blahovolnost, jako když o mně všechno ví – co k Andrewovi cítím.“

„Rozhodně byste se cítila lip vědět tak všechno o ní.“

„A vy to víte?“

„To neví nikdo. Torri do svých pětadvaceti let vměstnala několik životů.“

„Té že je teprve pětadvacet? Představovala jsem si, že je mnohem starší. Starší, než Andrew.“

„Torri brzy a rychle vyspěla…