Věnec pro tebe, lásko

14. kapitola

Na vteřinu se mi z téhle dvojky rozklepala kolena. Opřel jsem se o dveře a zvedl ruce vzhůru. Zuřivý pohled v tlusťochových očích se mi vůbec nelíbil. Došlo mi, že má na mne pěknou žáhu.

Ví, že přímo za mnou je Mardi? Jede po ní, nebo si chce jenom vyrovnat účty se mnou?

Tiše jsem nadhodil: „Už se ti rozbřesklo v palici, Gusi? Člověk jako ty občas potřebuje, aby mu s ní někdo zatřásl, co?“

Tlusťoch na mne zamával bouchačkou. „Vypadni od těch dveří, smrade, jde nám o tu ženskou. Honem… nebudu to říkat dvakrát.“

Zařval jsem: „Mardi, rychle zamkněte dveře… je zle.“

Gus zaklel a skočil ke mně. Přiřítil se ze strany, takže vlastním tělem v náměrné tlusťochovy bouchačky vůbec nepřekážel. Zaujal jsem u dveří obranný postoj a čekal, co přijde dál.

Tlusťoch řekl: „Srovnej ho… Jestli si něco začne, dám mu za vyučenou.“

Gus mne popadl za paži a pokoušel se mne od dveří odtáhnout.

Byl jsem na něj příliš těžký a na vteřinu dokonce ztratil rovnováhu. Cukl jsem paží a Gus se zlomil v pase přímo do případné střelné rány. Přitáhl jsem si ho k sobě jako dlouho ztraceného bratra a nasázel mu pár krátkých úderů do břicha. Podpatkem jsem kopl do dveří a znovu ječel: „Zamkněte se, dělejte!“

Dvě rány, které jsem Gusovi vsolil, ho na chvíli odrovnaly, ale zápětí mi napálil jednu do brady. Byla to rána jak hrom, doslova mne uzemnila. Vzal jsem Guse s sebou a najednou jsme se na zemi váleli oba.

Tlustbch se k nám dokolébal a zapíchl mi hlaveň bouchačky do krku. „Klídek,“ prohodil tiše, „tahle bouchačka moc velký rámus nedělá.“

Studená hlaveň, která se do mne zakousla, mi hezky rychle zchladila mozek. Pustil jsem Guse a ten se vyškrábal na nohy. Tlusťoch řekl: „Nemám chuť odkráglovat vás, ale když si budete koledovat, nebudu se vzpěčovat.“

Podíval jsem se mu do očí. Nemluvil do větru.

„Budu hodný chlapec,“ prohlásil jsem.

Hlaveň pistole mi připomínala spíš kanón.

Gus varoval: „Dej na něj majzla, je podrazák.“

Tlusťoch zavrtěl hlavou. „Uvidíš, že bude poslouchat jak hodiny.“

Sedl jsem si na podlahu a doufal, že Mardi začne křičet z okna. Neslyšel jsem však ani hlásku a srdce mi pokleslo.

„Jedem, vstávejte,“ nařídil tlusťoch a znovu do mne zapíchl pistoli.

Vstal jsem.

„Jestli vás napadne zase si s něčím začínat, zapomenu, že jsem vás nechal vstát. Tahle bouchačka má strašně citlivou spoušť.“

Došlo mi, že bouchačku neuklidí, a proto jsem vstal.

Za záda mi vplul Gus a strhl mi dozadu obě ruce. Na vteřinu jsem napjal všechny svaly, ale pořád jsem měl do sebe zapíchnutou bouchačku. Pomyslel jsem si, že Mardi prospěji víc živý než mrtvý, a nechal jsem je tedy, aby mne svázali.

Snažil jsem se co nejvíc napnout všechny svaly tak, abych mohl z pout v pravou chvíli vyklouznout, jenomže Gus věděl o svazování všechno, a když provazy přitáhl, svolával jsem na jeho hlavu hromy a blesky.

Ustoupili a dívali se na mne. Gus tlusťochovi řekl: „Je na čase vypadnout.“ Přešel ke dveřím a zmáčkl kliku. Dveře byly zamčené. Věděl jsem, že jen tak snadno vyrazit nepůjdou. Nadělaly by moc velký kravál.

Poradil jsem těm dvěma: „Vykašlete se na to, vy dva. Nemůžete nás nechat na pokoji? Nehodláte sem přivolat pořádkovou hlídku, tak proč nenechat všechno plavat.“

Tlusťoch se uchechtl. Když se smál, vypadal jako hotové dobrotisko. „Úplná hračka,“ uklidnil mne. „Vytáhneme ji odsud bleskově a ani pes neštěkne.“

Přešel ke dveřím a Guse odstrčil stranou. Ústí hlavně přitiskl k výplni. „Hoďte sebou, děvenko,“ zakrákal chraptivě. „Do deseti vteřin se ukážete, nebo si podáme vašeho přítele.“

Zařval jsem: „Pošlete je do háje, Mardi! Ani se nehněte. Hulákejte z okna…!“

Gus mi hřbetem ruky zavřel ústa. Kostnatými klouby mi roztrhl ret a já se jak panák přepotácel na druhou stranu místnosti.

Tlusťoch znovu zaklepal na dveře. „Chvilku vydržte, děvenko,“ halasil. „Nepouštějte se do ničeho, dokud vám všechno nevysvětlím. Pak se můžete rozhodnout. Vím, že tam jste, a nemusíte se tedy schovávat. Slyšíte mne jaksepatří?“

„Slyším vás.“ Mardi se hlas ani nezachvěl.

„Pokud okamžitě nevylezete, odskáče všechno váš přítel. A když říkám odskáče, myslím tím, že odskáče, jasné? Dávám vám deset vteřin, a jestli se neukážete, vezmu si ho do prádla.“

Předstihl jsem Gusův zásah a zařval: „Kecá… Křičte z okna… Neotvírejte –“

Gus se znovu rozpřáhl a vlepil mi facku a tentokrát jsem se složil. Naštěstí jsem dokázal dost rychle trhnout hlavou, abych se vyhnul kopanci.

Mardi otevřela dveře a vyšla ven. Tlusťoch i Gus na ni bez hnutí zírali. Neušlo mi, jak Gus vytřeštil oči a našpulil rty.

Stála mezi dveřmi s jednou rukou volně spuštěnou podél boku a s druhou na klice. Byla velice bledá a oči měla rozšířené, avšak hlavu držela vztyčenou a vůbec nevypadala ustrašeně.

„Co chcete?“ zeptala se chladně a pevně.

Div jsem nepraskl pýchou, když jsem viděl, jak se těm dvěma pacholkům postavila. Tlusťoch k ní vykročil rozsvícený jako měsíček, ale oči měl studené jako led.

„Heleme se! Heleme se! Není to hotová broskvička?“ nadhodil, když si stoupl před Mardi. „Uděláme si malou projížďku. Hoďte na sebe něco, ano? A pospěšte si.“

Vyškrábal jsem se na nohy. „Poslyšte,“ nakousl jsem a dával bacha na Guse, který se ke mně sunul, „s takovou fraškou se nikam nedostanete. Zabalte ji, ano?“

Tlusťoch mrkl na Guse. „Jestli ten pazneht znovu otevře klapačku, zavři mu ji, a zavři mu ji nadobro.“

Gus vytáhl ze zadní kapsy gumový pendrek. Cílevědomě si s ním točil v ruce. „Jasan,“ ušklíbl se.

Mardi zamířila ke mně, avšak tlusťoch jí cestu zahradil. „Nehodláme být suroví,“ řekl, „ale když nebudete poslouchat, nic jiného nám nezbude.“

Podívala se na mne a já se na ni nemastně neslaně usmál. Měl jsem ze všeho mizerný pocit. Potom se Mardi napřímila a sebrala kožíšek.

Tlusťoch se k ní přilepil. „Výborně,“ pochválil si. „Teď sejdeme do přízemí. Jakmile začnete vyvádět, Gus toho vašeho moulu sejme. Slyšel jsi, Gusi?“

Gus přisvědčil: „Jasan.“ Přehodil mi přes ramena můj utíkáček s kapuci a trhl hlavou. Všichni jsme přešli do chodby a úplně tiše …