Tělo orchideje

Kapitola druhá

Uplynul týden.

Pro Steva byl značně vyčerpávající, protože se po celou dobu musel starat o farmu, vařit pro tři lidi a ještě pečovat o Carol. Roy se ani nepokoušel mu nějak pomáhat, ale většinu času trávil na vrcholu útesu, ze kterého se otevíral pohled do prázdného údolí a na horskou silnici.

Steve věděl, že Roy se čehosi děsí, ale soudil, že bratrův strach pramení především z jeho pošramocených nervů a mizerné nálady. Tenhle závěr mu připadal správný, protože po třech dnech, kdy se nic nepřihodilo, přestal být Roy tak nervózní a nepřátelsky naladěný jako zpočátku, a nakonec i upustil od věčného pozorování příjezdové silnice. Koncem týdne se už choval téměř přátelsky – tedy alespoň do té míry, do jaké mu to jeho jízlivá a sobecká nátura dovolovala. Ale stále trval na tom, že dokud je tu on, jeho bratr nesmí opustit svou farmu na vrcholu Modrých hor, a tak Stevovi nezbylo, než se s touhle situací smířit.

Protože Carol bydlela v ložnici, oba bratři nocovali v obýváku, kde se Stevovi dostalo dalšího důkazu Royovy nervozity. Spal neklidně, pořád sebou házel, a i když si třeba na okamžik zdříml, dokázal ho sebeslabší zvuk rázem vyburcovat.

Stav Carol se však rychle lepšil. Prvé dva dny byla velmi nemocná, a tak Stevovi nezbylo, než trávit většinu času u ní. Ale když horečka opadla, rána na hlavě se začala úspěšně hojit a Carol se den po dni zotavovala.

Její mysl však zůstávala po nehodě prázdná. Nevzpomínala si na nic z toho, co se jí přihodilo, nepamatovala se na Glenview a stále nevěděla, kdo je. Přímo dětinsky důvěřovala Stevovi, a jak dny plynuly, konvenční vztahy mezi mužem a ženou pod tlakem její bezmoci ustoupily, až se mezi ní a farmářem vytvořilo zvláštní důvěrné pouto, které Steva uvádělo do rozpaků a v Carol probudilo hlubokou náklonnost rychle přerůstající v lásku.

Steve byl odjakživa vůči ženám dost ostýchavý. Pokud byla Carol nemocná, hleděl na ni jako na sestru (sám žádnou neměl) a sloužil jí bez vedlejších pocitů, snad jen s výjimkou jisté míry rozpaků. Ale když pak v období její rekonvalescence začínalo být jasné, že je do něho po uši zamilovaná, nevěděl, jak se má s touto novou skutečností vyrovnat.

Jakmile Carol dokázala vstát, chodila za ním a sledovala ho na každém kroku, jako by bez něho nedokázala být ani chvíli šťastná. Stal se osou, kolem níž se točil celý její život.

Protože Steve neměl ani potuchy o jejím psychickém onemocnění, logicky se domníval, že jí zranění hlavy nejen způsobilo dokonalou ztrátu paměti, ale také nějakým nevysvětlitelným způsobem narušilo její dospělost a vrátilo jí mentalitu malé holčičky. Řekl si, že nepřichází v úvahu, aby opětoval Carolinu lásku nebo nějak zneužíval její náklonnosti, a proto držel své city na uzdě a odmítal věřit, že její zamilovanost je něčím jiným než více méně chorobným vzplanutím, jež pomine v okamžiku, kdy se jí plně vrátí paměť.

Roy si však byl vědom toho, že dětinská Carol by mohla být velice snadnou kořistí, a tahle myšlenka mu stále nešla…