Stopa vede do Sieny

Kapitola pátá
VÝSTŘEL NAZDAŘBŮH

Bylo pět minut před jednou, když Don spěšně kráčel po Old Compton Street, s hlavou skloněnou proti sílícímu dešti, a za sebou slyšel Harryho lehké kroky.

I když Don Uccellimu slíbil, že do toho nezatáhne policii, vůbec neměl v úmyslu pustit se proti Shapirovi jen sám.

„Ta holka možná ani neví, kde se Shapiro skrývá,“ řekl Don Harrymu. „Ty peníze nutně potřebuje a pokud nic neví o jeho úkrytu, tak ji třeba napadne, že mne může podvést. Takže buďte ve střehu. Držte se stranou, ale v případě komplikací zasáhněte.“

Když se blížil k setmělému kinu Casino, ohlédl se přes rameno a dal Harrymu znamení. Harry vklouzl do jednoho tmavého vchodu a zmizel z dohledu.

Don byl rád, že se před deštěm ukryl pod baldachýnem Casina, a podíval se na hodinky. Ukazovaly za dvě minuty jednu. Po Gině zde nebylo ani stopy. Rozepnul si plášť a setřásl kapky vody. Pak si zapálil cigaretu, opřel se o stěnu a čekal.

Když vykouřil už druhou cigaretu, začal přecházet po kryté části chodníku. Bylo už patnáct minut po jedné. Rozhodl se, že než podnikne další krok, nechá Gině ještě další čtvrthodinu. Chodil sem a tam a poslouchal, jak kapky deště bubnují do střechy baldachýnu. Připomněl si, že Uccelli ho upozornil, jak nebezpečný může být Shapiro. Jestli tedy Shapiro podezíral Ginu, že ho zradila…

Don se znovu podíval na hodinky. Za tři minuty bude půl druhé. Rozhlédl se po liduprázdné ulici, pak přešel na druhou stranu a šel k Harrymu skrývajícímu se ve vchodu nějakého obchodu.

„Zdá se, že už nepřijde,“ prohlásil. „Vůbec se mi to nelíbí, Harry. Možná se dostala do nějaké patálie.“

„Víte, kde ta žena bydlí, pane?“

„Ne, ale to snadno zjistíme. Nemá smysl, abychom tady trčeli. Půjdeme do klubu Florida. Tam můžou vědět, kde bychom ji našli.“

Vydali se znovu do deště a spěchali do Firth Street.

Neonová reklama Floridy stále zářila do tmavé noci a na vlhkém chodníku vytvářel její odraz velkou červenou skvrnu.

„Počkejte tady,“ ozval se Don. „Podívám se, co se mi podaří zjistit.“

Sešel po schodech až ke kutlochu vrátného.

Vrátný se na něj zamračeně podíval.

„Už zavíráme,“ zabručel. „Poslední hosté zrovna odcházejí.“

„Je tu někde Gina?“ zeptal se Don.

„Ta už šla domů.“

„Mám s ní rande, ale popletl jsem si adresu,“ vysvětloval Don a vytáhl librovou bankovku tak, aby ji vrátný viděl. „Můžete mi říct, kde bydlí?“

Vrátný si všiml bankovky, podrbal se na bradě a zvedl svá těžká ramena.

„To bych teda mohl,“ prohlásil a vytáhl ze zásuvky hodně promaštěný notes, zalistoval v něm a zastavil se na jedné stránce. „Mám dojem, že z týhle adresy se už přestěhovala. Jestli jo, tak máte smůlu. Chcete to tam zkusit, pane?“

„Samozřejmě,“ přisvědčil Don.

„Peters Road číslo 2a – víte, kde to je?“

„To je odbočka z Charing Cross Road, že?“ zeptal se Don a prostrčil librovou bankovku pod sklem kukaně vrátného.

„Přesně tak.“ Vrátný chňapl po bankovce. „Dvacet metrů za Cambridge Circus a doleva.“

Don přikývl, vyběhl po schodech, opět vyšel do dešt…