Poslání v Benátkách

Kapitola desátá
AŤ JE CENA JAKÁKOLI…

“Jak to vypadá, pane, provedl jste doslova vědecký zákrok,” ohodnotil situaci Cherry, když se sklonil nad roztaženým Brunem. “Já bych byl nervózní, že mu lebku rozdrtím na padrť.”

Don se vysíleně opřel o zeď. Cherry se objevil tak nečekaně, že Don nevěděl, jestli mu má padnout kolem krku, anebo se z jeho důstojného přístupu složit smíchy.

“Harry a Giuseppe sedí svázaní dole ve sklepě,” vysvětlil. “Přivedu je. Potom mi musíte vylíčit, kde jste se tu vzal.

Zatím počkejte a buďte na stráži.”

Předklonil se a šátral po lávce, až našel Bussovu zbraň.

“Nebylo by libo, kdybych vás raději doprovodil, pane?” nadhodil Cherry.

“Ne. Počkejte tady a uhlídejte tyhle dva.” Don mu podal obušek. “Jak se některý pohne, majzněte ho, a majzněte pořádně. Nemějte strach, že jim rozbijete lebku.”

“Jak ráčíte, pane.”

Don se vrátil do domku, tiše proklouzl chodbou a u schodiště se zastavil a poslouchal. Slyšel, jak Curizo ve sklepě přechází.

Don se pustil dolů těsně při zdi, našlapoval velmi opatrně a na každém stupni si napřed ověřil, jestli pod jeho váhou nezavrzá.

Když byl asi v polovině, mohl už do sklepa nahlédnout.

Curizo s rukama v kapsách rázoval z rohu do rohu. Don se škodolibě zazubil. Šok, který tě čeká, jsi nejspíš ještě nezažil.

Naklonil se přes zábradlíí a pistoli namířil na Curiza.

“Žádné skopičiny,” sykl tiše.

Curizo sebou trhl, jako by dostal ránu. Začal soukat ruce z kapes, ale když viděl, jak na něj míří pistole, zůstal bez hnutí a v návalu zuřivosti jen divoce vycenil zuby.

“Nevyšlo to, kamaráde,” prohlásil Don. “Je řada na mně, abych přitvrdil.”

“Skvělá práce, šéfe,” zajásal Harry. “Věděl jsem, že jim vypálíte rybník.”

“Ani hnout,” velel dál Don Curizovi. “Mám chuť tě odprásknout, a jestli tě život omrzel, klidně si začni.”

Curizo koulel očima a rty se mu třásly.

Don pomalu, schod za schodem, sešel až dolů. Z Curiza ani na vteřinu nespustil zrak.

“Otoč se,” nařídil.

“Za tohle mi zaplatíš,” zavrčel Curizo.

“Otoč se!”

Curizo se pomalu obrátil. Don pistoli zajistil, chytil ji za hlaveň, opatrně přistoupil ke Curizovi a s rozmachem jej pažbou udeřil do temene.

Curizo zachrčel, podlomila se mu kolena a zhroutil se na zem. Don věděl, že druhou ránu si může ušetřit. Brnění ve vlastní paži ho ujistilo, že Curizo se hned tak neprobere.

“Zásah jak víno, šéfe,” ocenil Harry. “Jak jste vyřídil ty dva?”

Don k němu přešel, vytáhl kapesní nůž a přeřezal provazy, kterými byl Harry spoutaný.

“Já ne. O ty se zasloužil Cherry. Náš starý brach se schovával u lávky, kompletně vybavený - v jedné ruce hůl s kordíkem, v druhé pendrek. Úžas!”

“Cherry?” vydechl nevěřícně Harry a snažil se vstát. “Jak věděl, že jsme tady?”

“Všechno nám poví,” řekl Don a rozvazoval Giuseppeho. “A co vy dva? Jak je vám?”

“Děsně, mohli by mě ždímat,” uchechtl se Harry.

“Já jsem celý,” ulevil si Giuseppe a škrábal se na nohy. “Ale jsem rád, že jste se objevil. Curizo je vážně mizera.”

“Slabý výraz,” usmál se Don, “a…