Pach peněz

VIII.

Slunce se vyhouplo za kopce a ozářilo první vrcholky stromů. Po chvíli osvítilo i zámecké věžičky.

Sluha hraběte von Goltze doholil, hrabě si oblékl kožený kabát na lov a začal nervózně přecházet po pokoji. Okenice byly otevřené. Svěží májový větřík zavanul do místnosti a první paprsky slunce osvětlily tapiserie na zdech a nádherný peršan na podlaze.

Na malém pojízdném stolku se koupala v paprscích slunce snídaně pro hraběte. Stříbrné poklopy udržovaly jídlo teplé. Von Goltz považoval snídani za nejdůležitější denní pokrm, a tak jakmile si navlékl kožený kabát, přistoupil ke stolu a zvědavě pozvedl nejprve jeden a potom druhý poklop. Plátek z uzené tresky doplňovala míchaná vejce, lehce osmažená na másle. Druhý chod tvořila jehněčí játra s brambory ve smetanové omáčce. Hrabě si nabral a začal snídat. Zrovna si pochutnával na játrech – rybu již měl v sobě – když se ozvalo zaklepání na dveře. Zachmuřil se a vyzval příchozího, aby vstoupil.

Ve dveřích se objevil Sandeuer a lehce se ukláněl.

„Vaše excelence… promiňte, že ruším, ale měl byste vědět, že z balkónu v pátém patře visí šňůra.“

Von Goltz si podal další kus jater, nabral kus bramboru a nesl sousto do úst. Nevraživě pohlédl na Sandeuera. Když mohl konečně promluvit, pronesl: „Šňůra? Co tím chcete říct?“

„Šňůra ze záclony… kdyby se vaše excelence ráčila podívat… viděl byste to sám.“

Von Goltz povstal, popadl toast namazaný máslem a přistoupil k balkónu. Zakousl se do toastu a hleděl na navazovanou šňůru ze záclon. Potom se vrátil ke snídani.

„Oznámil jste to panu Silkoví?“

„Ne, vaše excelence.“

„Tak mu to oznamte. Požádejte ho, ať sem okamžitě přijde.“

Sandeuer se uklonil a pokorně odkráčel.

Von Goltz, vědom si toho, že jeho snídaně bude brzy opět přerušena, začal do sebe zbývající sousta rychle házet. Pak si namazal další toast máslem, pokryl ho tlustě třešňovým džemem a začal jíst tak rychle, že se málem zadávil. Ještě kousal, když se otevřely dveře a vešel Lu Silk.

Měl na sobě černou košili, černé bavlněné kalhoty a černé boty. Von Goltze napadlo, že vypadá jako ztělesnění smrti. Silk zůstal stát ve dveřích a prohlížel si von Goltze svým jediným studeným okem.

„Viděl jsi tu šňůru?“ zeptal se ho von Goltz a spolkl poslední sousto.

„Jistě.“ Silk vešel do pokoje. „Viděl jsem ji už před půl hodinou.“

„Tak jsi měl pravdu! Včera večer byli tady, ale teď zmizeli v lese.“

„To je možný.“ Silk se posadil a zapálil si cigaretu. „Je už dost světla. Bude lepší, když hned zorganizuješ pátrání.“

Von Goltz se začal procházet po pokoji. Narychlo pozřená snídaně mu neudělala dobře. Neměl tak hltat.

„Když jsou v lese, nemá cenu to prohledávat tady.“

„Pusť se do toho,“ řekl Silk a vypustil kouř nosem.

Von Goltz přistoupil ke dveřím, otevřel je a našel Sandeuera, jak čeká na chodbě.

„Začněte s pátráním!“ křikl na něj. „Jsou někde v lese. Přiveďte je sem. Nemusím vám vykládat, co máte dělat. Zkrátka je najděte!“

„Ano, vaše excelence,“ řekl Sandeuer, ale zrovna když se chy…