Láska může být osudná

8

V deset hodin večer nebylo v hale hotelu Bellavista ani živáčka. Hrstka návštěvníků, kteří přijeli do Villars v optimistické naději, že si časně zasportují, seděla v jídelně. V krbu praskala dlouhá polena. Lampičky zakryté pergamenovými stínidly vrhaly na dokonale naleštěné parkety rudé světlo. Místnost byla útulná a příjemná.

Cade seděl v rohovém křesle, dál od ohně, a měl zavřené oči. Trápila ho chuť na skleničku, avšak snažil se nutkání odolat. Čím dál víc ho Braddockův úkol začínal přitahovat a věděl, že jakmile se jednou napije, žádné fotky nepořídí. A chtěl si dokázat, že on fotografovat umí.

Otevřely se dveře a s Benem Shermanem v patách vstoupil do místnosti Baumann. Posadili se ke Cadeovi.

Cade otevřel oči a s údivem se podíval na Shermana. „Odkud jsi spadl?“

„Ani mi nemluv,“ mávl Sherman rukou. „Málem jsem se zabil, když jsem se snažil tu mrchu z Paříže sledovat. Ještě teď jsem mimo.“

„Já už všechno slyšel,“ prohlásil Baumann netrpělivě. „Věděl jsi, do čeho jdeš. Dej už pokoj.“

Předklonil se a poklepal Cadea po kolenu. „Trochu jsem se poptal. Anita skončila v zámku, který patří generálu Fritzi von Ludwigovi. Vzpomínáš si na něj? Vzdal se roku 1943 u Stalingradu s celým svým armádním uskupením Rusům. Posledních dvacet let tráví důchod tady v zámku. Co ty na to?“ Cade pokrčil rameny. „Nic… Co si myslíš ty?“

Sherman se jim vmísil do řeči: „Já si ho pamatuju. Když ho Rusové zajali, míval v rámci protihitlerovské propagandy z Moskvy proslovy. A Anita je Ruska, ne?“

„Správně,“ potvrdil Baumann. „Platí však domněnka, že do Švýcarska jezdí za milencem, a ne za osmdesátiletým německým generálem.“

„To by Braddockovi moc nešlo pod nos, že ne?“ nadhodil Cade.

Oba muži na něj vrhli pohled.

„Právě to mi vrtá hlavou,“ řekl Baumann. „Trochu si dnes večer ten zámeček prohlédneme.“

„Je to nejlepší nápad?“ strachoval se Sherman. „Všude za sebou necháte stopy. Chcete Anitu vyplašit, aby kápla na to, že po ní jedeme?“

„Jestli bude pořád takhle sněžit, nic se nestane,“ zdůraznil Baumann. „Ráno nebude po našich stopách ani památky. Koukni, Bene, co kdybys šel vystřídat Graua? Dřepí tam už dvě hodiny.“

„No a co?“ vzepřel se Sherman. Vstal, přešel k ohni a nahříval si ruce.

„Padej!“ houkl Baumann. „Vystřídá tě o půlnoci.“

„Paráda,“ prohodil Sherman, avšak opustil je.

Baumann si zapálil cigaretu.

„Braddock má fantastický nos na zprávy. Tohle by mohlo být daleko zajímavější než nějaká milostná zápletka. Stařičký německý generál, který sympatizuje s Rusy, a jedna z nejvýznamnějších filmových hvězd. Reportáž jako řemen. A my ji pořídíme, Cade.“

Když Cade mlčel, Baumann se zvedl. „Pojď si něco sníst. Máme před sebou mrazivou noc.“

Po večeři se oba muži rozešli každý do svého pokoje. Baumann zajistil tři ložnice navzájem propojené, které vedly na konci řady do společného obývacího pokoje. Pro Cadea měl připravený lyžařský oblek a oba muži se převlékli. Potom se přezuli, navlékli si rukavice, služebním vchodem vyšli z hotelu a sjeli až t…