Jen otázka času

Kapitola sedmá

Joey Spick byl svého času považovaný za nejefektivnějšího vymahatele dluhů pro Sollyho Markse. Byl to podsaditý muž s enormně širokými rameny a krátkýma, silnýma nohama. Pokud jde o vzezření, tak připomínal spíše vzteklinou stíženého orangutana. Teď však, v důsledku omylu v posuzování lidských povah, se stal něčím, čemu Marks říkal “vyschlé dřevo”. Degradovali ho na cosi jako děvečku pro všechno a jeho společenské postavení nebylo o nic vyšší než třeba toho poskoka, který v cirkuse běhá za koňmi s lopatou a smetákem a je připravený zasáhnout v případě maléru.

Svého času Joey dokázal nahnat strach každému dlužníkovi. Měl osvědčený trik, který doslova drtil lidi, kteří zaostávali ve splácení dluhů. Postavil se před dotyčného, vydal ze sebe silné zavrčení a pak napjal svaly na pažích tak, že popraskaly švy jeho saka. Po jedné z těchto demonstrací síly donutil vystrašeného malého krejčího, aby mu ty švy zase sešil. Byl to děsivý úkon a ve většině případů vedl k okamžitému uhrazení dluhu. Pokud ovšem dlužník ty peníze neměl, Joey vytasil olověnou trubku.

Asi před pěti měsíci Joey dostal úkol, který vypadal na první pohled jako snadný. Měl vybrat dva tisíce dolarů od čínského kuchaře, který se opožďoval ve splácení dluhu. Joey byl opatrný, jen pokud měl jednat s lidmi mohutnějšími než on sám, což se stávalo zřídka, a ten čínský kuchař byl starý, křehký a tudíž neškodný. Joey se už těšil, že svým olověným obuškem vymlátí pěšinku v tom, co zbylo z vlasů toho starouše.

Přišel do restaurace, přednesl svůj požadavek a už zamilovaně hladil svůj těžký kyj. Číňan se uklonil, prohlásil, že peníze jsou připravené, a Joey pocítil zklamání. Následoval starého muže do kuchyně. Joey nebyl prozíravý. To, že na sporáku stála pánev s vařícím tukem, mu vůbec nic neříkalo. Stařec mávl rukou směrem ke stolu, na kterém ležela obálka. Joey nedával pozor a když bral obálku, Číňan mu vychrstl vařící tuk do jeho neatraktivního obličeje.

Pro Joeyho to znamenalo osm týdnů v nemocnici, než překonal následky toho nečekaného útoku, a čínský kuchař zatím zmizel beze stopy, čímž Solly Marks přišel o dva tisíce dolarů a o nejspolehlivějšího vymahatele. Když Joey vyšel z nemocnice, ukázalo se, že už to není týž muž, jakým byl, když do té nemocnice přicházel. Byl nejen zohyzděný - což by samo o sobě nevadilo, protože teď s těmi bílými jizvami na odulých červených tvářích vypadal ještě hrozivěji - ale on ztratil svoji morálku. I když ho Marks zase nasadil jako vymahatele dluhů, brzy si uvědomil, že Joey ztratil svoji říznost.

Joey se teď bázlivě rozhlížel, jestli nablízku není něco jako další pánev s vařícím tukem, a při jakémkoli náznaku odporu prostě utekl. Marks ho s politováním stáhl z vymáhání dluhů a udělal z něho poskoka pro tuctovou práci. Takovým lidem Marks platil jen velmi málo.

Marks měl ve zvyku šetřit, na čem se dalo. Teď měl od Bromheada další dlužní úpis na deset tisíc dolarů a neviděl důvod, proč by neměl Joeyho využít jako druhého strážce. …