Předehra k nadaci

23.

Jennar Leggen vypadal ponuře. Nemohly za to ani tak jeho rysy, které byly poměrně příjemné, nebylo to ani jeho obočí, které bylo husté a tmavé, bylo to spíše tím, že toto obočí se klenulo nad hluboko posazenýma očima a dlouhým, výrazným nosem. Výsledkem byl velmi chmurný pohled. Jeho oči se neusmívaly a když promluvil, což nebylo často, jeho hluboký, silný hlas překvapivě rezonoval v poměrně útlém těle. Řekl: "Budeš potřebovat teplejší šaty, než jsou tyhle."

Seldon řekl: "Co?" a rozhlédl se.

K výstupu s Legennem se chystali dva muži a dvě ženy, kteří, stejně jako Leggen, měli přes své poměrně tenké trantorské šaty přetaženy tlusté svetry. Ty byly, přirozeně, jasných barev a výrazného střihu, navzájem nepodobné. Seldon se podíval na vlastní oděv a řekl: "Promiň, to jsem nevěděl. Nemám nic na sebe, co by odpovídalo podmínkám nahoře."

"Můžu ti půjčit svetr, myslím, že mám někde náhradní… Ano, tady je. Trošku obnošený, ale lepší než nic."

"Ve svetrech, jako jsou tyto, musí být hrozné vedro," řekl Seldon.

"Tady by bylo," řekl Leggen. "Nahoře jsou podmínky jiné, je tam zima a větrno, smůla, že nemám také náhradní kalhoty a vysoké boty. Později uvidíš, že by se ti hodily."

Brali s sebou plný vozík různých přístrojů, které jeden po druhém kontrolovali způsobem, jež Seldon považoval za zbytečně pomalý.

"Tvoje domovská planeta je studená?" zeptal se Leggen,

Seldon odpověděl. "Její části jsou, samozřejmě. Ta část Heliconu, ze které pocházím, leží ve středním pásmu a často tam prší."

"To je smůla, počasí nahoře se ti nebude líbit."

"Myslím, že to pohodlně vydržím… Po tu dobu, co tam budeme."

Když byli připraveni, celá skupina vstoupila do výtahu, který byl označen: JEN PRO SLUŽEBNÍ ÚČELY.

"To je proto, že jede až nahoru," řekla jedna z dívek, "a nepředpokládá se, že by tam někdo jel bez dobrého důvodu."

Seldon se s touto dívkou před tím ještě nesetkal, ale slyšel, že ostatní jí říkají Clowzia. Nevěděl, jestli je to její křestní jméno, příjmení, nebo přezdívka.

Výtah se ničím nelišil od jiných, které Seldon kdy viděl, ať už tady na Trantoru nebo doma na Heliconu (samozřejmě s výjimkou gravitačního výtahu, který použili s Humminem při útěku z Císařského sektoru), ale něco v jeho podvědomí, co bylo spojeno s tím; že konečnou stanicí výtahu byla prázdnota nad kopulemi, dodávalo výtahu zdání kosmické lodi.

Seldon se pro sebe usmál. Hloupá myšlenka.

Výtah se během cesty mírně chvěl, což Seldonovi připomnělo Humminovu předpověď galaktického rozkladu. Leggen spolu s dalšími muži a jednou z dívek jako by byli ztuhlí čekáním, jako by pozastavili své myšlenky stejně jako vnější činnost, dokud se nedostanou ven, ale Clowzia na něj neustále vrhala pohledy, jako by jej považovala za zajímavého.

Seldon se k ní naklonil a zašeptal (váhal, zda by hlasitým hovorem ostatní nevyrušoval): "Jedeme hodně vysoko?"

"Vysoko?" opakovala. Promluvila normálním hlasem, zřejmě necítila, že ostatní by dávali přednost tichu. Zdálo se, že je velmi mladá, a Seldona napadlo, že je pravděpodobně studentka. Možná, že je tu na praxi.

"Jedeme už dlouho. Povrch musí být mnoho pater vysoko."

Na chvíli vypadala zmateně. Potom řekla: "Ale ne, vůbec není vysoko, ale my jsme vyjížděli z velké hloubky. Universita je v jedné z nejnižších hladin. Spotřebováváme spoustu energie a čím jsme hlouběji, tím jsou náklady na energii nižší."

Leggen řekl: "Tak jsme tady. Musíme nejdříve vynést ven zařízení."

Výtah se zastavil s malým trhnutím a široké dveře se prudce otevřely. Teplota okamžitě klesla a Seldon si vrazil ruce do kapes a byl velice rád, že má na sobě svetr. Studený vítr mu rozházel vlasy a napadlo ho, že teď by klobouk přišel k duhu. V okamžiku, kdy si to pomyslel, Leggen vytáhl cosi ze záhybů svého svetru, rozevřel to, a nasadil si to na hlavu. Ostatní udělali totéž.

Jenom Clowzia zaváhala. Před tím, než si nasadila svou čepici, nabídla ji Seldonovi.

Seldon zavrtěl hlavou. "Nemohu přijmout váš klobouk."

"Jen si jej vezměte, mám dlouhé vlasy a jsou dost husté. Vaše jsou krátké a trochu… řídké."

Seldon by to rád ostře popřel a kdykoliv jindy by to i udělal, nyní ale přijal čepici a zamumlal: "Děkuji vám. Když vám bude zima na hlavu, hned jej vrátím."

Možná, že nebyla zase tak mladá. Bylo to její kulatou, skoro dětskou tváří. A teď, když obrátila jeho pozornost ke svým vlasům, všiml si, že mají okouzlující načervenalý odstín. Ještě nikdy takové vlasy neviděl. Na Heliconu takové nikdo neměl.

Venku bylo zataženo, stejně jako tenkrát, když procházel otevřenou krajinou k císařskému paláci. Ale dnes bylo mnohem chladněji než tenkrát. Předpokládal, že je to tím, že zima o šest týdnů pokročila. Mraky byly hustší než při minulé příležitosti a den bylo něco tmavší a jakoby výhrůžnější. Anebo byla blíže noc? Jistě by se nevydávali dělat důležitou práci, aniž by si nenechali dostatek času k jejímu dokončení za denního světla. Anebo předpokládali, že budou brzy hotovi? Byl by se rád zeptal, ale napadlo ho, že na otázky možná není nejvhodnější okamžik. Zdálo se mu, jako by každý z meteorologů byl podivně vzrušen nebo rozhněván.

Seldon prozkoumal své okolí.

Stál na něčem, o čem si myslel, že by mohlo být vyrobeno z plného kovu. Usuzoval tak ze zvuku, který povrch vydával, když na něj dupl nohou. Ale nebyl to holý kov. Když šel, zůstávaly za ním otisky bot. Povrch byl zřejmě pokryt prachem či jemným pískem nebo hlínou.

Nakonec proč ne? Těžko předpokládat, že by sem někdo jezdil utírat prach. Sklonil se a ze zvědavosti nabral mezi prsty trochu té látky.

Clowzia se k němu připojila. Všimla si, co dělá, a řekla jako hospodyně, přistižená při rozčilujícím opomenutí společenských povinností: "Zametáme tady povrch kvůli přístrojům. Na většině míst nahoře je to podstatně horší. Ale ve skutečnosti na tom nezáleží. Prach napomáhá tepelné izolaci."

Seldon něco zamumlal a pokračoval v prohlídce okolí. V žádném případě nedokázal porozumět přístrojům, které vypadaly, jako by vyrůstaly z mělké půdy (pokud se tomu tak dalo říkat)…