A zrodí se Nadace

4

Rozhostilo se krátké mlčení, ale tiché pouze proto, že myšlenky jsou tiché. Alespoň ty Seldonovy byly dost bouřlivé.

Ano, byla to pravda.

Zdálo se, že jeho žena má neskutečné vědomosti, pokud jde o roboty. Hari se nad tím v průběhu let zamýšlel tak často, že to nakonec vzdal a odsunul to do pozadí své mysli. Pokud by nebylo Eta Demerzela – robota –, nikdy by se s Dors nesetkal. Dors totiž pro Demerzela pracovala; byl to Demerzel, kdo 'přidělil' Dors Harimu před osmi lety během jeho útěku mezi různými trantorskými sektory. Dokonce i nyní, když byla jeho ženou, jeho pomocnicí, jeho 'lepší polovičkou', Hari občas přemýšlel o podivném Dorsině spojení s Demerzelem. Byla to jediná oblast Dorsina života, kam Hari, jak skutečně cítil, nepatřil – nebo kde nebyl vítaný. A to mu podsouvalo v mysli tu ze všech nejbolestivější otázku: Bylo to z poslušnosti k Demerzelovi, že s Harim Dors zůstala, nebo proto, že jej milovala? Chtěl věřit tomu, že to bylo to druhé – a přitom…

Jeho život s Dors Venabili byl šťastný, ale za jistou cenu a za jistých podmínek. Podmínky byly tím přísnější, že nebyly dojednány diskusí nebo domluvou, ale pouze vzájemným mlčenlivým porozuměním.

Seldon chápal, že našel v Dors všechno, co v manželce hledal. Pravda, neměl děti, ale ani žádné neočekával a ani, popravdě řečeno, po nich netoužil. Měl Raycha, který mu byl citově více než synem, jako by v sobě měl všechny seldonské geny – a možná ještě více.

Pouhý fakt, že jej Dors nutí k těmto myšlenkám, byl porušením dohody, která jim zajišťovala klid a pohodlí po všechna ta léta, a měl z toho mírnou, ale narůstající zlost.

Ale znovu odsunul tyto myšlenky, tyto otázky, stranou. Naučil se přijímat její roli ochranitelky a tak tomu bude i nadále. Konec konců, byl to on, s kým sdílela domov, stůl a lože – ne Eto Demerzel.

Dorsin hlas jej vytrhl zpět ze zasnění.

"Povídám – trucuješ, Hari?"

Trochu sebou trhnul, protože v jejím hlase nezachytil tón opakování, a uvědomil si, že se nořil stále hlouběji do své mysli a dále od ní.

"Omlouvám se, drahá. Netrucuji – alespoň ne úmyslně. Jen přemýšlím, jak bych ti odpověděl na to, co jsi mi řekla."

"O robotech?" Vyslovila to slovo docela klidně.

"Říkala jsi, že toho o nich moc nevím. Jak ti na to mám odpovědět?" Odmlčel se a pak tiše dodal (a věděl, že riskuje): "Totiž, bez urážky."

"Neřekla jsem, že o robotech nic nevíš. Pokud mě chceš citovat, dělej to přesně. Řekla jsem, že robotům nerozumíš. Jsem si jistá, že toho víš spoustu, možná více než já, ale vědět ještě nutně neznamená rozumět."

"Poslyš, Dors, úmyslně mluvíš v paradoxech, abys mě rozzlobila. Paradox vzniká pouze z dvojznačnosti, která je myšlena buď nevědomky, nebo plánovitě. Nemám to rád ve vědě a nemám to rád ani v neformálních rozhovorech, pokud to není míněno v žertu, což, jak si myslím, není tento případ."

Dors se zasmála svým zvláštním způsobem, tiše, skoro jako by pobavení bylo příliš vzácné, než aby mohlo být zahrnuto do jejího obvyklého chování. "Paradox tě zjevně přihání k nafoukanosti a vždycky, když jsi nafoukaný, jsi legrační. Nicméně ti to vysvětlím. Nechci tě zlobit." Naklonila se, aby ho poplácala po ruce, a Seldon s překvapením (a trochou rozpaků) zjistil, že ji má zaťatou v pěst.

Dors řekla: "Vyprávěl jsi toho o psychohistorii spoustu. Alespoň mně. Víš to?"

Seldon si odkašlal. "Pokud jde o tohle, tak jsem se ti vydal na milost. Projekt je tajný – už samou svou podstatou. Psychohistorie nebude fungovat, pokud o ní lidé, kterých se týká, budou vědět, takže o ní mohu mluvit pouze s Yugem a s tebou. Pro Yuga je to celé intuice. Je vynikající, ale má talent na to, aby se vrhal do temnoty, takže musím hrát roli opatrnosti a vždy jej strhávat zpátky. Ale i já mám divoké myšlenky a to mi pomáhá v tom, abych je dokázal vyslechnout vyřčené nahlas, i když" – a usmál se – "mi je jasné, že nechápeš jediné slovo z toho, co ti tu říkám."

"Vím, že jsem tvůj zkušební králík, a vůbec mi to nevadí. – Opravdu mi to nevadí, Hari, takže si nedělej předsevzetí, že své chování změníš. Přirozeně že tvou matematiku nechápu. Jsem jen historická – a dokonce ani nejsem vědecká historická. To, čím se nyní zrovna zabývám, je vliv ekonomických změn na politický vývoj –"

"Ano, a v tom jsem tvůj pokusný králík já, nebo sis toho nevšimla? Až přijde čas, budu to pro psychohistorii potřebovat, takže cítím, že pro mě budeš nepostradatelná."

"Dobrá! Takže nyní, když jsme si ujasnili, proč vlastně se mnou jsi – věděla jsem, že to nemůže být pro mou nadpozemskou krásu – bych ti ráda vysvětlila, že tu a tam, když se tvůj hovor odvrátí od přísně matematických pojmů, se mi zdá, že tě chápu. Už jsi mi, při několika příležitostech, vysvětloval to, čemu říkáš nutnost minimalismu. Myslím, že tomu rozumím. Tím myslíš –"

"Vím, co tím myslím."

Dors vypadala dotčeně. "Prosím, trochu méně nadutosti, Hari. Nepokouším se to vysvětlit tobě. Chci si to vysvětlit sama. Říkal jsi, že jsi můj …