Jak se dělá chalupa

Hoblování

Už Darwin a Komenský žádali, aby se každé stvoření . vyvíjelo od jednoduššího k složitějšímu. I nastávající řemeslník. Ten uřízne nejdříve polínko, pak tomu přiteše špičku a je z toho kolík. Tak dobrý kolík, že se dá zatlouci i do země. A tím svého tvůrce utvrdí, že by dokázal něco lepšího, kdyby chtěl. Třeba kus nábytku. Třeba lavičku pod strom.

Příští neděli si přinese několik čerstvých prken. Tak čerstvých, že mu čvachtají v rukou, když je nese z prodejny a když je začíná hoblovat. Prkno na lavičku se musí totiž ohoblovat, že ano, jinak si člověk sedne a vrazí si třísku do toho - do ruky.

K hoblování potřebujete správný hoblík, pořádný stůl, svěrku neboli upínák a spoustu špalíčků a kolíků, kterými budete klínovat stůl, abyste s ním při hoblování neujel k sousedovi. Na stůl si upevníte prkno, vezmete hoblík, na hoblík klepnete zpředu, klepnete na něj ze strany a shora, zabrnkáte si palcem na želízko jako na strunu kytary - a nenene, ještě to není správně nastaveno, ještě není správně naladěno. Ještě jednou buch buch buch, ťuk ťuk ťuk, klep klep - a pak zase brnk brnk - áááá - slyšíte to? ÁÁÁÁÁ - takhle to správně zní, teď můžete začít hoblovat!

Plivnete si do dlaní, zaberete, z hoblíku vytryskne nádherná bílá hoblina, a najednou hrc! - že to želízko je moc vystrčené ven? To se ví, že je - podívejte se, jaký zub vykouslo do prkna! - Kde je kladívko? - Klep klep, tuk tuk, bác bác - brnk brnk - teď to vypadá líp. Želízko se kapánek schovalo, zaberete - a hoblík pra změnu nesebere ani třísku. Fix námol, to je ňákej čúlisnej hoblík! HIep klep, tuk tuk, bác bác - želízko povylezlo, hrc! - další zub…