Emil a tři dvojčata

Čtrnáctá kapitola
VÁŽNÝ ROZHOVOR

Ve čtvrtek dorazili kodaňští zase do Korlsbůttelu. Připluli od dánského ostrova Bornholmu a slečna Klotylda Duchvarná byla ještě celá zelená. Dostala na lodi mořskou nemoc a tvrdila, že se jí ještě teď houpá země pod nohama.

Soudní rada přinesl z domácí lékárničky baldriánové kapky a slečna je musila spolknout. „Je to skandál dát se takhle zdolat!“ prohlásila a zamířila do kuchyně. Tam zkontrolovala seznam, který chlapci pořídili, a srovnala jej se zásobami ve špižírně. Všechno bylo v bezvadném pořádku. Zprvu tomu nechtěla ani věřit. A za chvíli se vydala, lehce se potácejíc, do města, aby nakoupila na oběd.

Ostatním cestovatelům špatně nebylo. Vypravovali živě o Kodani, Seelandu a Bornholmu a Pony přečetla leccos ze svého cestovního deníku. Celkem však byli všichni rádi, že jsou zase doma. Emilova babička prohlásila: „Hotelová postel je hotelová postel. Půjdu se zase jednou až do oběda natáhnout na tu svou, abych poznala, jak se to na ní leží.“ A odešla s Pony nahoru. Soudní rada se ptal, jestli se za tu dobu, co byli pryč, nepřihodilo něco vážného nebo povážlivého.

Klukům zatanul na mysli ostrov s palmou, ale vtom si vzpomněli na kapitána a jeho radu a rozpačitě zavrtěli hlavami.

„Nic jiného jsem nečekal,“ řekl soudní rada. A vypravoval jim, jakou úzkost v úterý náhle pocítila jeho žena. Usmál se vítězoslavně. „Zeny jsou vždycky hned tak ustrašené. Maminka, chlapče, měla opravdu strach, myslila, že jste ve velikém nebezpečí. Alespoň zase jednou vidíte, že není správné naslouchat vnitřnímu hlasu, který citlivé ženy slýchají. Je to jen depresivní obraznost, a nic víc!“

Kluci po sobě koukli a moudře mlčeli. Dienstag použil této příležitosti aby se z vilý vytratil. Došel si do vedlejšího pokoje pro pyžama a kartáček na zuby, poděkoval za poskytnuté pohostinství a odešel do penziónu, kde bydleli jeho rodiče.

Profesor informoval otce zhruba o nezdařilé honbě na Mr Byrona a o plánech a pokusech, jež chlapci podnikli, aby Jackiemu pomohli na nohy. „Kromě toho u nás Jackie dnes v noci spal na rezervní posteli. Teď je na návštěvě u Jendy Schmaucha. Nemáte-li nic proti tomu, mohl by tu zatím bydlet.“

Rada Haberland souhlasil: „Využili jste své samostatnosti dobře,“ prohlásil. „Snad abychom my velcí hned zase odjeli!“

Kluci si vzpomněli na robinzonádu na malém ostrůvku a nebylo jim přitom dobře u srdce.

Gustav si, toť se ví, neodpustil malou prostořekost: „No, někdy je to přece jen docela praktické, že jsou na světě dospělí!“

Chlapci se ulekli. Emil mu rázně šlápl na nohu.

Gustav se zašklebil.

„Co je ti?“ zeptal se soudní rada Haberland.

„Bolí mě žaludek!“ pomohl si Gustav z nouze.

Rada Haberland okamžitě vstal a přinesl baldriánové kapky. A Gustav je musil spolknout, i když byl zdravý jako řípa.

Kamarádi se škodolibě zubili jako měsíc v úplňku.

„Když se ti neuleví, dostaneš po deseti minutách ještě jednu polévkovou lžíci,“ podotkl soudní rada Haberland.

„Ani zaboha!“ zvolal Gustav, celý bez se…