2
STEVE CARELLA, vysoký a štíhlý, vstoupil v sobotu deset minut po půl dvanácté do služební místnosti lehkým krokem atleta – jímž docela určitě nebyl –, svěží jako sedmikráska a připravený pustit se do práce.
„Tohle je pro tebe,“ oznámil mu Andy Parker, podávaje mu sluchátko.
Ve skutečnosti to však nebyl telefonát výhradně pro Carellu.
Byl pro kteréhokoliv z detektivů, kteří měli v tuto pozdní hodinu službu na sedmaosmdesátém okrsku. Ale právě začala přicházet noční směna a Parker, jenž se nikdy příliš nehrnul do nového případu, usoudil, že už byl oficiálně vystřídán, a předal hovor Carellovi, jehož tak přesné načasování trochu překvapilo.
„Carella,“ ohlásil se do sluchátka.
„Ahoj, Carello,“ ozval se chraplavý hlas starého kuřáka.
„Tady je kapitán Jimson, přístavní policie.“
Nějaký skokan, napadlo okamžitě Carellu. Někdo zase skočil z Hamiltonova mostu.
„Ano, pane?“
„Právě mi volal jeden z mých lidí, co jsou zrovna na řece; seržant McIntosh, velitel dvanáctimetrového člunu.
Kolem půl jedenácté zachytil tísňové volání kapitána jachty jménem River Princess… jste tam ještě, Coppolo?“
„Jmenuju se Carella, pane.“
„Pardon. Tak tedy River Princess. Pořádali tam nějakou oslavu pro jednu rockovou hvězdu.“
„Ano, pane?“
„Asi ve čtvrt na jedenáct na palubu pronikli dva ozbrojení maskovaní muži a unesli ji.“
A hrome, pomyslel si Carella.
„Vy jste nejbližší okrsek v téhle části řeky. Pobřežní stráž už na vás čeká s RSČ u mola číslo 39.“
„Ano, pane,“ odvětil Carella.
Nevěděl, co to je RSČ.
„… to je u řeky na konci Dvanácté ulice. Za jak dlouho se tam dostanete?“
Carella mrkl na nástěnnou mapu okrsku.
„Dejte mi patnáct minut, pane.“
„Ten člověk, co na vás čeká, se jmenuje poručík Carlyle Apted.“
„Ano, pane. Nevíte, pane, kdo ta zpěvačka…?“
Ale kapitán už zavěsil a do služebny právě vešel Cotton Hawes.
„Cottone,“ zavolal na něj, „ani si nesedej. Vyrážíme.“
* * *
Cotton Hawes se na malém, třináctimetrovém RSČ pobřežní stráže cítil jako doma. Právě takovému člunu velel ve své válce. Každý v Americe má nějakou tu svoji malou válku a každý v té své válce nějak přispěl svou troškou do mlýna. Carella, jakožto řadový pěšák, se brodil blátem.
Hawes stával na můstku podobného člunu, jako je tenhle, a usmíval se vstříc létajícím kulkám i přívalům zpěněných vln. Žádný Američan, který kdy bojoval nebo jenom sloužil v některé z nesčetných válek, jež jeho vlast vedla, na tu svoji válku nikdy nezapomene, i když by si to někdy třeba přál.
Ale vždycky budou nějaké malé války a občas i nějaké větší, takže vždycky bude na co vzpomínat. Nebo zapomínat.
Cotton Hawes stál na palubě kutru vedle poručíka Carlylea Apteda, jehož věk odhadoval na necelých třicet let a který byl povolán na místo činu, jakmile si seržant McIntosh uvědomil, že má co dělat s únosem.
„Hádám, že na to dříve či později skočí federálové,“ mínil Apted.
Tak co tady děláme my? divil se Carella. Ať si to FBI vyřídí, budeme jenom rádi.
„To, na čem plujeme,“ vysvětloval Apted Ha…
Ed McBain
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.