Těžký prachy

12

Kathy začala přecházet po světnici v půl deváté. Ve tři čtvrtě na devět už bloudila bezcílně po místnosti; ohniskem jejího přecházení bylo okno vedoucí na přední dvůr. Přistupovala k němu, vytahovala roletu a dívala se na dvůr, pak zas roletu stáhla, chodila sem a tam, zapálila si cigaretu a zase skončila u okna.

„Kde je?“ ptala se. „Neměl by už být zpátky?“

„Však se vrátí,“ řekl Syd. „Jen klid.“ Odmlčel se. „Nejel jen telefonovat, jak víš. Musel taky nakoupit.“

„Chlapec...“

„Chlapec, chlapec, chlapec! Ještě slovo o klukovi a otevřu si útulek pro opuštěný fakany! Už mi celá ta věc leze krkem, to ti řeknu! Měl jsem mít rozum a nedávat se dohromady s bambulou, kterej jede koupit klukovi mlíko!“

„Jel telefonovat,“ řekla Kathy. „Někdo to udělat musel.“

„A taky koupit mlíko. A horkou čokoládu!“ nasadil Syd přeslazený a upejpavý tón.

„Chlapci je zima,“ řekla a podívala se na Jeffa schouleného na posteli pod Kathyiným kabátem a dekou, kterou přes něj přehodila. „Máš štěstí, že nebrečí.“

„Máš štěstí, že neřvu já,“ řekl Syd. „Ty prachy jsou tak blízko, že zrovna cítím, jak šmakujou.“

„Syde, až se Eddie vrátí -“

„Kolik je hodin?“

Kathy se podívala na své náramkové hodinky. „Za deset minut devět. Až se vrátí, co uděláš?“

„Nic. Až skoro do desíti nic.“

„A pak?“

„Přestaň se starat. Tvůj mlíkař se vrátí a všechno bude v suchu a my se budeme válet v prachách. A víš proč? Protože tenhle mejdan vymyslel a řídí Syd Barnard. Kdyby to měl v rukou zlodějskej břídil jako je Eddie -“

„Eddie není zlodějskej břídil!“

„Že ne? Okay, tak je velkej organizátor, když chceš. Jak ses vůbec dostala k takovýmu velikánovi?“

„Tebe to tak zajímá!“

Šla nervózně k prádelníku a otevřela kabelku, nervózně si pročesávala vlasy.

„Zajímá mě to,“ řekl Syd. „Vážně.“

„Prostě jsme se seznámili, to je všechno.“

„Kde?“

„Nepamatuju se.“

„Na plesu kasařů?“

„Špatnej vtip, Syde.“

„Ale vědělas, že k nim patří?“

„Ano, věděla. Bylo mi to jedno.“ Odmlčela se. „Eddie je hodnej člověk.“

„Je, je frajer.“

„Nemyslím to jako vtip. Ale proč s tebou vůbec mluvím?“ Hodila hřeben do kabelky, zaklapla ji a šla zase k oknu.

„Neřek jsem, že je frajer?“

„Jede v tomhle s tebou, protože nic jinýho nedovede,“ řekla Kathy. „Ale kdyby mohl odejít pryč, byl by z něj pořádnej člověk, sichr. Postarala bych se o to.“

„Proč sis ho brala?“

„Protože ho mám ráda.“

„Dobrej v posteli, co?“

„Kdy mě pustíte?“ řekl Jeff z postele.

„Zavři klapačku!“

„Copak mě nepustíte?“

„Povídám, zavři klapačku! Mám tě už stejně plný zuby!“

Kathy vytáhla roletu a přeletěla očima dvůr. S povzdechem se odvrátila od okna.

„Máš o něj starost?“

„Samozřejmě.“

„Proč? V moři jsou i jiný ryby. Větší. Chytřejší.“

„Je to můj manžel.“

„Stáhni tu roletu!“

„Je ráno. Proč by...“

„Nechci, aby sem někdo koukal.“

„Kolemdokola není živá duše.“

„Stáhni to!“

Kathy stáhla roletu, znova šla k prádelníku, zalovila v kabelce po cigaretě a když zjistila, že tam žádná není, zlostně kabelku zaklapla.

„Přestaň si dělat …