Ruská ruleta
MLADÍK, který seděl naproti němu, byl jeho nepřítel.
Jmenoval se Tigo, měl na sobě zelenou hedvábnou bundu a na každém rukávu oranžový proužek. Ta bunda Davemu říkala, že Tigo je jeho nepřítel. Křičela na něj: „Nepřítel!”
„Tohle je fajn věcička,” řekl Tigo a ukázal na revolver ležící na stole. „Máš to za pětačtyřicet babek, zkus něco takovýho koupit v krámě.”
Revolver na stole byl Smith&Wesson, osmatřicítka policejní speciál.
Ležel přesně uprostřed stolu a jeho dvoupalcová upilovaná hlaveň končila znenadání tam, kde začínal smrtící půvab té zbraně. Pažba revolveru s kostičkovaným vroubkováním byla z ořešáku a kovové součástky jeho majitel vycídil do matné modři.
Vedle něj ležely na stoly tři náboje ráže třicet osm speciál.
Dave se na revolver lhostejně zadíval. Byl nervózní a podrážděný, dokázal však beze zbytku ovládnout svaly v obličeji. Nemohl Tigovi prozradit, co se v něm odehrává. Tigo byl nepřítel, a proto bylo nezbytné ukrýt se za maskou lhostejnosti, pozvednout lehce obočí a prohlásit: „Už jsem pár podobnejch věciček viděl. Na týhle není nic zvláštního.”
„Až na to, co se s ní dá dělat,” řekl Tigo. Zkoumavě se na něj zadíval svýma velikýma hnědýma očima. Prudce se leskly. Nevypadal špatně, tenhle Tigo, se svými hustými černými vlasy a nosem, který byl možná trochu příliš veliký, zato měl ale výstavní ústa a bradu. Podle nich poznáš každého grázla. Z téhle polízanice se Tigo nebude chtít jen tak vykroutit. Z téhle zrovna ne. Tím si byl Dave jist.
„Proč nezačneme?” zeptal se. Olízl si rty a podíval se přes stůl na Tiga.
„Chápeš, o co jde?” řekl Tigo. „Tohle nenadělá zlou krev.” „Chápu,” řekl Dave.
„Všichni se na tom shodli. Všichni jsou pro to, aby se to vyřešilo tímhle způsobem. Bez virválu někde na ulici, kapíruješ? A chci taky, abys věděl, že tě neznám z putyky - vím jenom, že nosíš tuhle bundu, modrou, se zlatými proužky, to je všechno.”
„Tak jako ty nosíš zelenou s oranžovými,” řekl Dave. „A to mi stačí.”
Jistě, já ti jenom chci říct, že…“
„Budeme tady sedět a žvanit celou noc, nebo se do toho konečně pustíme?” zeptal se Dave.
„Chci jenom říct,” pokračoval Tigo, „že mě pro tohle vybrali čistě náhodou.
Abychom mezi našima partama urovnali tu věc. Musíš uznat, že vaši hoši neměli na našem území včera co pohledávat.”
„Uznávat nemusím vůbec nic,” řekl Dave stroze.
„V každým případě stříleli na našem teritoriu. To nebylo správný. Uzavřeli jsme přece příměří.”
„No jo,” řekl Dave.
“A tak… a tak jsme se dohodli, že to urovnáme tímhletím způsobem. Ze se toho zúčastní z každý strany jenom jeden. Čestně a poctivě. Bez nějakýho virválu na ulici a bez dohrávky u soudu.”
„Tak s tím začněme,” řekl Dave.
„Snažím se ti jenom vysvětlit, že jsem tě nikdy předtím neviděl. Takže v tom není nic osobního. Ať už to dopadne jak chce…”
Já tě taky nikdy neviděl,” řekl Dave.
Tigo mu několik dlouhých vteřin zíral do obličeje. „Protože tu seš úplně novej.
Odkuďs přišel?”
„Má rodina pochází z Bronxu.”
„Máš hodně příbuzn…
Ed McBain
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.