Romance

8

Carella a Kling byli na cestě ze služebny, když po kovových schodech vedoucích do prvního patra přicházel obrovský černoch; vypadal jako nájemný zabiják. Carella viděl shora červenomodrou pletenou čepici, svalnatá ramena v černé kožené bundě a mohutné zaťaté pěsti člověka, který má zatraceně naspěch. Radši se honem uklidil z cesty, než ho příchozí převálcuje. Kling, mladší a lehkomyslnější, oslovil temeno mužovy hlavy „Přejete si něco, pane?“ Oba překvapilo, když se z muže vyklubal – kdo by to řekl – detektiv 2. třídy Arthur Brown v nenápadném převleku určeném k návštěvě nějaké fabriky v přístavu; Carella si teprve teď všiml, že mu od pasu visí hák na tahání balíků.

„Jak to dopadlo včera večer?“ zeptal se Brown.

„Myslíš v Barneyho podniku?“ zeptal se Kling.

„Jo. Totiž celkově.“

„Brzo jsme odešli.“

„Trochu moc černobílý jako domino, co?“

„Jo. Nepřirozený.“

„Toho jsem se bál, ale myslel jsem…“

„Neboj se, dopadlo to dobře. Měli jsme na to oba stejnej názor.“

Carella se dovtípil, že jde o ženu, o které Kling zatím nechce mluvit. Ale tady o ní žvaní s Brownem.

„Kdo to vůbec je?“ zeptal se Brown.

„Neznáš ji,“ řekl Kling.

„Jak se jmenuje?“

„Sharyn.“

„Irka, co?“ řekl Brown a rozchechtal se. Carella nevěděl proč. „S ypsilonem,“ snažil se přispět. „Jako v tý irský písničce.“

„To už vypadá líp,“ řekl Brown, ale pořád ještě se smál. „Černoši nedovedou pořádně napsat jména svých vlastních dětí. Kam jste šli…“

Cože, podivil se Carella.

„… potom?“

„Do Nebe.“

„I helemese,“ řekl Brown. „Myslel jsem si, když je černá, že by to u Barneyho bylo pro začátek tak akorát. Ale nebylo, co?“

„Vážně to nešlo, Artie.“

Carella stál a mlčel.

„Ostatně, jak je černá? Jako já?“

„Tak černej jako ty není nikdo,“ řekl Kling a Brown se zase rozchechtal.

Carella si najednou připadal nadbytečný.

„Je hnědá jako tady to zábradlí?“ zeptal se Brown.

„Trošičku tmavší.“

„Tak je teda černější než já.“

„Myslím, že ne.“

„Sejdete se zase, co myslíš?“

„Určitě. Totiž doufám. Chci říct, že to záleží taky na ní.“

„Protože kdybys chtěl, šli bysme třeba Carolina a já některej večer s váma k Číňanům nebo někam, kdybyste o to stáli. Oba.“

„Já se jí zeptám.“

„Třeba by to bylo fajn, co říkáš?“ řekl Brown.

„Zeptáš se jí, jo?“

„Zeptám,“ řekl Kling.

„Poručík už dorazil?“ zeptal se Brown a vydal se zase po schodech nahoru.

„Artie,“ zavolal za ním Kling.

„Jo.“

„Díky.“

„Vlez mi na záda,“ řekl Brown a zmizel z dohledu.

Kling a Carella sešli po železných schodech mlčky, jejich kroky řinčely, jako by na sobě měli brnění.

Carella nechápal, proč mu Kling neřekl, že Sharyn je černá. Přece si nemůže myslet…

„Měli bysme si pospíšit,“ řekl Kling. „Ohlásil jsem nás na deset.“

Carella usoudil, že to znamená konec diskuse.

Andrea Packerová seděla ve své divadelní šatně a kouřila. Byla oblečená na zkoušku, to jest měla na sobě nabíranou fialovou tuniku, bílé terusky naboso a džíny s pasem na bocích, takže byla vidět část břicha. Jakmile vešli detektivové, zamáčkla ciga…