Poldové

/13/

Pátek.

Město bylo hotová tundra, tolik sněhu jste v životě neviděli, pokud jste se náhodou nenarodili a nevyrostli na Aljašce, a ani pak možná ne. Sníh ležel na všem. Sníh ležel na střechách, na zdech, na chodnících, na ulicích, na popelnicích, na automobilech, na květináčích a dokonce i na lidech. Kamaráde, to teda byla sněhová kalamitka. Bylo to horší než Velká sněhová vánice z roku 1888, lidé, kteří Velkou sněhovou vánici z roku 1888 nepamatovali, to aspoň říkali. Jeho Ctihodnost starosta JMV, jako by neměl jiných starostí nad hlavu, musel navíc ke všemu ještě zařídit, aby Odbor čištění města najal 1200 výpomocných odklízečů sněhu, kteří tu nadílku naloží lopatami na auta a odvezou a vyklopí do River Dix, což byla fuška, která odhadem město přijde na pět set osm tisíc a čtyři sta dolarů a potrvá přes polovinu týdne, pokud ovšem nezačne chumelit znova.

Takže tak.

Muži se dali do práce hned, jakmile sněžit přestalo. Sněžit však přestalo teprve v půl čtvrté odpoledne, patnáct minut předtím, než Genero zasedl k volantu hlídkového vozu, a půldruhé hodiny předtím, než Willis s Carellou zasedli na číhanou v místnosti vzadu za krejčovstvím. Městská správa mohla sice počítat s tím, že odklízeči sněhu budou pracovat nepřetržitě ve třech směnách, ale nemohla už počítat s tím, že po vánici udeří krutý mráz a podstatně sníží výkonnost odklízečů, ochromující mrazivá vlna, která se přihnala z Kanady nebo bůhvíodkud. De facto nikoho ani moc nezajímalo, odkud se přihnala, všichni si jen přáli, aby se nezastavila a rychle se hnala dál, nejradši někam k moři nebo na jih k Bermudám nebo třeba až na Floridu; jen ať Julča pozná, zač je toho loket, mysleli si všichni.

Julča ale ten den nepoznala, zač je toho loket.

Mráz sevřel město tak, že ztuhlo na rampouch. Omezení dopravy vzhledem ke sněhové kalamitě bylo s okamžitou platností vyhlášeno v poledne a kolem čtvrté hodiny odpoledne se město zdálo vylidněné. Většina velkých podniků a kanceláří byla zavřena, frekvence prakticky klesla na nulu a autobusy projížděly ulicemi jen zřídka. Provizorní parkování v ulicích bylo zrušeno, ale nakupené automobily blokovaly křižovatky a hrbily se pod sněhem jak eskymácká iglú na arktické pláni. Výpomocní odklízeči sněhu vzdorovali mrazu a prohazovali závěje, choulili se kolem uhlí hořícího v prázdných barelech od benzínu, a pak se znova oháněli lopatami; zatímco čekající náklaďáky nabíraly prostoje a chrlily do mrazivého soumraku obrovské bílé vějíře z výfuků. Pouliční svítilny se rozsvítily v pět hodin a vrhaly zlatohnědé kruhy na mrtvou bílou poušť. Divoký a neutuchající vítr s kvílením profukoval avenue a ulice, zatímco olověné nebe bylo stále temnější a temnější, až nakonec zčernalo docela.

Carella seděl v útulném teple místnosti za krámem Honzy Krejčího, hrál s Halem Willisem dámu (prohrál šest partií za sebou, poněvadž se ukázalo, že Willis na střední škole chodil hrát dámu do zájmového kroužku a byl členem přebornického klubu Červená a černá) a přemít…