Panenka

9

Paul Blaney se znova zamýšlel nad závěry, ke kterým došel na podkladě laboratorních testů z materiálu ohořelého auta; jedna věc mu byla jasná hned napoprvé. Ať byl Steve Carella upálen k smrti na jakémkoliv místě, nedošlo k tomu v autě. Tělo bylo v neuvěřitelně strašném stavu; při pouhém pohledu na to se Blaneymu dělalo nanic. Za léta praxe měl jako policejní doktor co dělat se spáleninami, od lehkých sežehnutí až k těžkým smrtelným popáleninám ohněm nebo elektřinou, ale toto byl nejhrůznější případ popálenin čtvrtého stupně, jaký kdy v životě viděl. Tělo se nepochybně škvařilo v ohni celé hodiny. Tvář byla k nepoznání, rysy obličeje zmizely pod ztvrdlou, na uhel spálenou kůží, jediné zbylé oko bylo temné, zuby pravděpodobně někdo vytrhal a naházel do ohně; kůže na těle byla křehká a popraskaná, vlasy shořely, na mnoha místech maso úplně zmizelo, bylo vidět rudohnědé kostní svalstvo a křehké popraskané kosti. Blaneyho interní vyšetření odhalilo pod spáleným svalstvem ochablé a svraštělé vnitřnosti. K tomu, aby bylo tělo uvedeno do takového stavu uvnitř vozu, by musel požár trvat celé hodiny. Laboratorní zkoušky však prokázaly, že auto, které se vznítí výbuchem benzínové nádrže, hoří sice intenzivně, ale krátce. Blaneyho napadlo, že tělo bylo spáleno jinde a dodatečně položeno do auta, aby vše působilo dojmem, že smrt zavinila exploze a požár.

Blaney nebyl placen za to, aby uvažoval nad motivy zločinu, ale nedalo mu, aby nepřemýšlel, proč někdo vynaložil tolik námahy, zvláště když samotný požár auta by nepochybně stačil odklidit z cesty dokonale a navždy libovolnou oběť. Protože byl zvyklý pracovat metodicky, pokračoval ve svých pokusech. Jeho pečlivé a dlouhé vyšetřování nemělo nic společného s faktem, že se jednalo o tělo policisty, a navíc policisty, kterého znal. Mrtvola na stole nebyla pro něho Stevem Carellovi, byl to patologický rébus. Rozluštil ho až v pátek odpoledne.

Když zazvonil telefon, byl Bert Kling ve službě sám. Zvedl sluchátko a řekl:

„Tady detektiv Kling, osmdesátý sedmý okrsek.“

„Berte, tady Paul Blaney.“

„Buď zdráv, Paule, jak se pořád máš?“

„Prima, díky. Kdo teď dělá Carellův případ?“

„Meyer. Proč?“

„Mohl bych s ním mluvit?“

„Teď tu zrovna není.“

„Myslím, že je to dost důležitý,“ řekl Blaney. „Nevíš, kde bych ho sehnal?“

„Je mi to líto, ale opravdu nevím, kde je.“

„Když to řeknu tobě, ručíš za to, že se to ještě dnes večer dozví?“

„Samozřejmě,“ řekl Kling.

„Udělal jsem tu pitvu,“ řekl Blaney. „Děsně mě mrzí, že jsem vám to lidi nemohl předhodit dřív, ale bylo tam moře věcí, které mi daly pořádně zabrat, a s tím se musí opatrně. Nechtěl jsem dělat žádné závěry, které by vás mohly zavést na slepou kolej, je ti to jasný?“

„Jasný,“ řekl Kling.

„Tak, jestli seš připravenej, probereme to spolu kousek po kousku. Chtěl bych ti jenom na začátek říct, že jsem o tom všem, co říkám, absolutně přesvědčenej. Totiž takhle, vím, jak je to hrozně důležitý a nikdy bych nestavěl jenom na nějakejch svejch dohadech – ro…