3
Chloe Chaddertonová odpověděla na jejich naléhavé klepání rozespalým hlasem. Když se představili jako policisti, pootevřela dveře na škvíru a požádala, aby jí ukázali odznaky. Teprve když se přesvědčila, že na chodbě opravdu stojí policie, sňala bezpečnostní řetěz a otevřela. Byla to vysoká štíhlá žena blížící se třicítce, se světle hnědou pletí bez jediného kazu a s černočernýma očima, které zářily z úzkého oválu obličeje. Stála ve dveřích v růžovém župánku přes růžovou noční košili a vypadala jen ospale a trochu rozladěně. V očích a ve výrazu obličeje se nezračila žádná předtucha, žádné očekávání špatných zpráv ani náznak leknutí. V téhle čtvrti byly návštěvy policie běžnou záležitostí. Policie klepala na dveře a vyšetřovala to nebo ono vloupání či krádež většinou ve dne, ale někdy i v noci, když šlo o závažný trestný čin.
“Paní Chaddertonová?” zeptal se Carella a na její tváři se mihl první záblesk podezření. Nazval ji jménem, není to tedy běžné vyptávání od jedněch dveří ke druhým, přišli si sem promluvit výslovně s ní, s paní Chaddertonovou. Byly dvě hodiny ráno a její manžel ještě nebyl doma.
“Děje se něco?” zeptala se rychle.
“Jste Chloe Chaddertonová?”
“Jsem, co se děje?”
“Paní Chaddertonová, je mi líto, že vám to musím říct,” řekl Carella, “ale váš manžel…”
“Co je?” řekla. “Stalo se mu něco?”
“Je mrtev,” řekl Carella. žena při jeho slovech ucukla. Ustupovala před ním potřásajíc hlavou, vycouvala ze dveří pozpátku do kuchyně, proti ledničce, pořád potřásala hlavou a zírala na něj.
“Je mi to moc líto,” řekl Carella. “Smíme dovnitř?”
“George?” řekla. “George Chadderton? Nespletli jste si…”
“Je mi to velmi líto,” řekl Carella.
Vykřikla. Vykřikla a okamžitě zvedla ruku k ústům a zaťala zuby do kloubu na ohnutém ukazováčku. Otočila se k nim zády. Stála u ledničky a výkřik se protáhl do přidušeného vzlyku, který se rozplynul v záplavě slzí. Carella a Meyer stáli před otevřenými dveřmi. Meyer se díval na své boty.
“Paní Chaddertonová?” řekl Carella.
S pláčem zavrtěla hlavou a - dosud zády k nim - zamávala pozpátku rukou s roztaženými prsty; byla to mlčenlivá výzva, aby počkali. Čekali. Hmatala v kapse županu po kapesníku, nenašla ho, šla k dřezu, nad nímž visela role papíru, utrhla jeden ručník a se vzlykáním do něj zabořila obličej. Vysmrkala se. Zase se rozeštkala a znova zaryla obličej do papírového ručníku. Na chodbě se otevřely dveře. Vykoukla z nich žena s hlavou zabalenou v hadrech.
“Co se děje?” křikla. “Chloe?”
“Všechno v pořádku,” řekl Carella. “Jsme od policie.”
“Chloe? To jsi ty vykřikla?”
“Jsou od policie,” zamumlala Chloe.
“Všechno v pořádku, běžte si zas lehnout,” řekl Carella, vešel do bytu za Meyerem a zavřel dveře. Všechno nebylo v pořádku a Chloe Chaddertonová si nemohla jít zase lehnout. Chtěla vědět, co se stalo, a oni jí to pověděli. Strnule poslouchala. Znova se rozplakala. Chtěla znát podrobnosti. Řekli jí podrobnosti. Ptala se, jestli dopadli toho, kdo to udělal. Řekli jí, že právě na tom zač…
Ed McBain
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.