KDYŽ CARELLOVI ZAZVONIL na stole telefon, právě dočetl Teddyin e-mail. Chvíli zůstal sedět, naprosto vyvedený z konceptu, a jenom zíral na monitor počítače, než sáhl po sluchátku. „Osmdesátá sedmá pátrací skupina,” ohlásil se.
„Steve?”
Nepatrný přízvuk.
„Kdo je to, prosím?”
Je tuo patrigno? oznámil hlas. „Tvůj nevlastní otec, Luigi.”
„Stalo se něco?” okamžitě se zeptal Carella.
„Qualcosa non va? Ne, co by se mělo stát? Volám nevhod? Kolik tam máte hodin?”
„Skoro šest,” odpověděl Carella.
„Tady je skoro půlnoc,” poznamenal Luigi. „Tvoje matka už spí.”
Carella vyčkával. Stalo se něco? Proč tenhle telefonát z Milána? Kde je teď skoro půlnoc.
„Je v pořádku?” zeptal se. „Máti.”
„Ano, je. Sešla se dnes se mnou ve městě a pak si vyrazila na nákupy. Vrátila se úplně vyčerpaná. Večeřeli jsme dost pozdě a pak si hned šla lehnout.”
Zaváhal. „Napadlo mě, že zavolám a zjistím come va, jak to vypadá u vás.
Neobtěžuju tě, nebo ano?”
„Ne, ne. Jak bys mě mohl obtěžovat? Co to kupovala?”
„Věci do bytu. Nábytek ne, ten vyrábím sám, nábytku máme až nad hlavu, tak to říkáte, ne? Ale ručníky, ložní prádlo, nádobí, tohle všechno. Koupili jsme totiž ten novej byt…”
Jsme, zaznamenal Carella. Koupili jsme totiž ten novej byt. Nebo ho koupil.
Považoval to za dobré znamení. Partnerský vztah. Jako mezi ním a Teddy.
„… na Via Ariosto, kousek od parku. Osm pokojů, spousta místa pro vás i pro děti, až nás přijedete navštívit, co? O víkendu se teď pojedeme podívat k jezeru Como, jestli bysme si tam nemohli něco pronajmout - ještě není tak pozdě, aby se něco nenašlo. K tomu jezeru je to odsud asi hodinu autem, takže se tam dá jezdit na víkend a pak na celej měsíc v srpnu, až dostanu v práci dovolenou. Což bude příhodná doba, abyste k nám přijeli i s dětma, co? Bude tam dost místa pro všechny, o to se postarám, nějaký pěkný místečko u jezera, co? Jak se vlastně mají děti, Steve?”
Carella zaváhal.
„Dobře,” řekl nakonec. „No, jsou teď v pubertě, však to znáš. Před týdnem měli narozeniny.”
„Dostali jste od nás, co jsme jim s Louisou poslali? Máti a já?”
„Ne, ještě ne.”
JVladonna, ma cornépossibile? Poslali jsme jim dárky přes kurýrní službu. Budu si to muset ověřit u sekretářky. Takže ještě ne? Ma che idioti!”
„Zavolám, až to přijde, nedělej si starosti,” uklidňoval ho Carella.
Na lince se na chvilku rozhostilo ticho.
„Co jsi myslel tím, že jsou v pubertě a že to znám?” zeptal se Luigi. „Děje se něco?”
„No, vždyť víš.”
„Ven s tím.”
Stejná slova, která Carella používal p…
Ed McBain
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.