Dům co postavil Jack

2

To je ten kohout, co kokrhal při rozednění a vzbudil faráře, co už byl oholený...

Mrtvý ležel v jednom z mrazicích boxů v márnici Dobrého Samaritána. Sanitka ho převezla z Whisper Key do nemocnice ráno třicátého ledna a hned toho dne byla provedena pitva. Teď bylo pátého února, ale nikdo se ještě o tělo nepřihlásil. Jediný, kdo o ně mohl mít zájem, byl teď ve vězení, obviněn, že stav mrtvého zavinil.

"Až na ty rány na dlaních, jak se ten člověk bránil, to byla čistá bodná rána," řekl Bloom.

"Přímo do srdce a sbohem, Charlie." Zápach v márnici zřejmě nevnímal.

Matthew by si byl přál, aby i tady v márnici začalo pršet. Aby déšť spláchl ten zápach. Zápach se ze dvou třetin skládal z tělesných plynů a z jedné třetiny z chemikálií. Pronikl i sem do místnosti s chladicím zařízením. Matthew by si byl rád držel před nosem kapesník, ale bál se, že by to Bloom pokládal za neprofesionální.

"Nůž je ze soupravy na kuchyňské polici," konstatoval Bloom.

"Hodí se tak pro šéfkuchaře. Pětadvaceticentimetrová čepel, velmi účinná."

Takže zbraň, která tam ležela po ruce. Což znamená, že vrah nevešel do domu s úmyslem spáchat vraždu. Potvrzovalo to slova Ralpha Parrishe, že vrah přišel něco hledat. Ale co? A proč tedy zabíjel?

"Na noži zůstaly otisky obviněného," řekl Bloom. Monotónně chrlí dál fakta. Mohutný člověk s přeraženým nosem, s rukama pouličního rváče, s klátivou chůzí a newyorským přízvukem, člověk, který žil leckde od New Yorku po Nassau a Calusu a půl života pracoval jako policista. Jen fakta prosím, madam.

"Byl celý od krve zavražděného, stejné skupiny, o tom není pochyb. Mimochodem, zkoušky na AIDS jsou pozitivní, věděl jsi o tom?"

"Ne," odpověděl Matthew.

"Státnímu návladnímu, šerifovi a nám se to jeví asi tak, že Parrish byl druhý den ráno ještě pod párou, začal se znovu s bratrem hádat a ve vzteku ho zabil. Můžeš přinejlepším doufat, Matthewe, že se to nebude posuzovat jako úkladná vražda. Dokážeš možná, že nešlo o žádný záměr, o žádný předem promyšlený plán. Jinak se ten tvůj člověk usmaží."

Bloom neměl v hlase ani náznak citu. Jinak se ten tvůj člověk usmaží. Farmář z Indiany se usmaží. Farmář, který bůhvíkolik let podporoval jediného bratra a postaral se, aby si mohl žít tady na jihu, kde (kromě února) pořád svítí slunce. Umožnil mu přepychový život v domě, který mu koupil, na prvotřídním pozemku, přímo u břehu moře. Zřejmě se smířil i s bratrovou homosexualitou - nebo ji aspoň nebral na vědomí - ovšem jen do poslední noci, kdy dal najevo, jak se mu příčí. Proč by ho ale zabíjel?

"Měl jsem bratra rád," řekl přece Ralph Parrish Matthewovi. A Matthew mu věřil.

Dobří lidé a darebáci.

Detektiv Morris Bloom patří k těm dobrým. I když je tentokrát na nesprávné straně, nebo spíš na opačné straně a ověřuje pro úřad státního návladního výpovědi svědků, ačkoliv trestný čin byl spáchán mimo hranice města. Whisper Key už přece patří do caluského okresu. Ale na místo činu se dostavili lidé z .městské policie. A ti také obviněného zatkli.

"Bereš si divné případy," poznamenal Bloom. Tvářil se přitom smutně. Matthew je přece kamarád.

"Vždyť snad víš o tom muži v černém, který utekl, když scházel Parrish dolů," řekl mu Matthew.

"Parrish se o něm zmínil při výslechu a..."

"Samozřejmě," odpověděl Bloom a tím jediným slovem názor zavrhl.

"A jistě víš, že na večírku byl jeden mužský černě oblečený od hlavy k patě."

"S tím jsme už mluvili."

"S Ishtarem Kabulem?"

To jméno včera řekl Matthewovi Warren.

"Je to jen přezdívka," řekl Bloom.

"Doopravdy se ten chlapík jmenuje Martin Fein. Je Žid." Bloom zavrtěl hlavou. Nešlo mu zřejmě na rozum, jak se ze slušného židovského chlapce může stát homosexuál. Ve čtvrti, kde Bloom vyrůstal, se ze slušných židovských chlapců nestávali buzíci. A vlastně i málokdy policajti, protože v New Yorku dosáhl tehdy vyšší hodnosti než kapitána jen někdo, kdo byl Ir. Dneska to může být i černoch. Žid by se radši měl ucházet o rabinát. Anebo ještě spíš stát se účetním.

"Matthewe," řekl Bloom, "ten tvůj člověk měl přece v ruce vražednou zbraň..."

"Vytáhl ji bratrovi z prsou."

"To od něj byla pěkná pitomost, nemyslíš?"

"Ale udělal to."

"Nebo to aspoň tvrdí. Proto měl taky po celém oblečení krev."

"Správně."

"Jaképak správně, Matthewe. Nikdo přece není takový blbec, aby vytahoval z rány nůž chlapovi, kterého najde na podlaze s kudlou v hrudi. To by neudělal nikdo. Ledaže by žil do té doby na Marsu a jakživ neviděl jediný film nebo televizní hru. Tvůj klient se v noci předtím s bratrem pohádal, máme dvanáct svědků ochotných odpřisáhnout, že málem došlo na facky. A druhý den ráno se chytli znovu..."

"Jeden z těch svědků byl muž v černém."

"O co tu jde, o nějakou záhadu?" zeptal se Bloom.

"V policejní práci neexistují žádné záhady, Matthewe, jsou jen zločiny a lidi, co je spáchali. Žádní neznámí muži prchající po pobřeží do husté mlhy, žádní..."

"Ale tentokrát tam takový člověk byl."

"Podle Parrishe. Parrish je jediný, kdo toho záhadného muže v černém viděl."

"Kabul byl na tom večírku taky. A měl na sobě černé oblečení."

"Jenže byl potom v posteli s jednou dámou..." Bloom se zarazil.

"Dobrá, prozradím ti, jaké má Kabul alibi," řekl.

"Stejně by ses to asi dozvěděl od státního návladního, kdybys mu o to řekl. Kabul je čistý, věř mi. Ta dáma odpřisáhla, že s ním byla v sedm ráno, kdy došlo k vraždě."

"Tak tedy dáma?"

"Ano, dáma. Nikdy jsi neslyšel o bisexuálech, Matthewe?"

"Nejmenuje se náhodou Christie Hewesová?"

Bloom jen zamrkal.

"Tak ty už o tom víš? Státní návladní ti to prozradil?"

"Ne, od státního návladního jsem to neslyšel."

Byl jsem v posteli s dámou, která se jmenuje Christie Hewesová. Kabulovo původní alibi, kterým se oháněl včera večer před Warrenem. Lhal policii a snažil se lhát i Warrenovi. Jediný rozdíl byl v tom, že policie byla ochotna mu věřit, protože už má svého vraha. Warren nebyl ochoten uvěřit ničemu, snažil se sehnat důkazy, že Ralph Parrish vraždu nespáchal.

"Máte už nejspíš od slečny Hewesové výpověď," řekl M…