„A“

4

Jestliže je Amerika tavicí kotel, pak je 87. revír tavicí kelímek. Začněte u reky Harbu, nejsevernější hranice revíru, a první, nač narazíte, je exkluzivní čtvrt Smoke Rise, kde zabarikádovaní usedlíci dřepí s bělošsko-protestantskou důstojností v domech stojících třicet metrů od soukromých silniček a kochají se nejnádhernějším rozhledem, který může město poskytnout. Vyjdete z této čtvrti a narazíte na bizarní Silvermineský bulvár, kde aristokracie z bytů v luxusních činžácích začíná podléhat náporu času a rozlézajících se chudinských čtvrtí. Byrokrati s platem čtyřicet tisíc ročně dosud bydlí v těchto apartmánech, ale už i tady se čmárá po zdech, i když se snaživí domovníci pokoušejí ty posměšné veršilcy a neslušná hesla odstranit.

Nic na světě není tak věčné jako sprostá slova vyrytá do kamene. Na jih odtud je Silvermineský park, kam se v noci nikdo neodváží. Za dne je plný au pair chův, které si vykládají, kdy byly naposledy ve Švédsku, a pohupují modře nalakovanými dětskými kočárky. Po západu slunce však do parku nevstoupí ani milenci. Zato dál, směrem na jih leží Stem, a ten vybuchne, jen co slunce opustí oblohu. Do Běla rozžhavený Stem hýří směsicí čínských restaurací a židovských lahůdkářství, pizzerií a řeckých kabaretů nabízejících břišní tance. Prostředkem revíru se táhne Ainsleyova třída, ošumělá jako žebrákův rukáv, a snaží se udržet si dávno ztracenou úctyhodnost; podle chodníků se tísní špinavé činžáky s pokoji k pronájmu, garáže a nějaký ten laciný noční klub.

Culverova třída je jako mávnutím kouzelného proutku irská. Obličeje, bary, dokonce i budovy jako by tu nebyly doma, jako by je někdo ukradl a přenesl sem ze samého středu Dublinu; jen v oknech chybí krajkové záclonky. Bída nastavuje zdejším ulicím svou tvář a udává ráz zbytku sedmaosmdesátky. Sedí na zádech Irů z Culverovy třídy, zatíná drápy do bílých, osmahlých, hnědých a černých tváří Portoričanů z Masonovy, roztahuje se v postelích prostitutek z La Via de Putas, a pak se vecpe do toho skutečného tavícího kelímku: do postranních ulic, kde žijí nejrůznější menšiny jedna na druhé, těsně jako milenci, kteří se nenávidí. Právě tady nutí finanční nouze Portoričany a Židy, černochy, Iry a Kubánce žít v ghettu, které vinou svého složení ztrácí určitý obrys a stává se nesmyslnou motanicí nesourodých klanů.

Synagoga rabína Solomona byla na téže ulici jako katolický kostel. V ulici vedoucí k dalšímu bloku domů byla baptistická misie. Obchod s cukrovinkami, nad kterým bydlel muž jménem Finch, patřil Portoričanovi, jehož syn byl kdysi policistou - jmenoval se Hernandez.

Carella a Meyer se zastavili ve vestibulu domu a prohlíželi si jmenovky na poštovních schránkách. V jedné řadě bylo schránek osm. Na …