Cena krve

17

Dostal jsem křeč do obou nohou. Sledoval jsem, jak Matt vychází z domu a najednou jsem si uvědomil, že se stín posunul, a já ne.

Když Matt zašel do stodoly, opatrně jsem přelezl o kus dál pod převis.

Ve svalech jsem měl tuhé uzle.

Ve stínu nebylo o mnoho chladněji, ale byl jsem tam lépe schovaný. Seděl jsem a čekal, až Matt vyjde ze stodoly a až mě přejde křeč. Potřeboval jsem se postavit a trochu rozhýbat, ale věděl jsem, že kdyby Matt náhodou zahlédl, jak se v blízkosti farmy někdo pohybuje, mohli bychom to celé zabalit.

Donesl vodu koním, pak telatům a slepicím. Podíval jsem se na hodinky a zděsil se, když jsem zjistil, že je už skoro šest hodin. Nechtěl jsem věřit, že to je možné, ale bylo to tak. Čtyři hodiny, celé čtyři hodiny uběhly od chvíle, kdy jsem naposledy kontroloval čas. Zamrazilo mě v tom vedru.

Matt zajel s kolečkem na hnůj do stodoly a za chvíli vyjel s plným nákladem. Uvědomil jsem si, že jsem celé odpoledne hlídal velmi nedbale. Když jsem se snažil rozpomenout na to, co se dělo, došel jsem k přesvědčení, že se na farmě nic nezměnilo. Všechno bylo tak jako předtím, Matt tam byl sám, neměl žádné pomocníky, žádné hosty, až odjede, zůstanou koně na farmě bez dozoru, o to mi šlo především, proto jsem tam strávil tolik hodin. Moc jsem se ale neosvědčil.

Matt zavřel vrata od stodoly a vrátil se do domu, Za půl hodiny vyšel. Výjimečně neměl džínsy a kostkovanou košili; ale světlé sako a tmavé kalhoty. Otevřel vrata garáže, vešel dovnitř, nastartoval vůz a vyjel přes dvůr na prašnou silnici pouští směrem na Kingman.

Spokojeně jsem se zdvihl. Křeče jsem už neměl.

Unaveně jsem došel dvě míle k vozu a upřímně jsem si přál, aby to už bylo za námi, aby už bylo ráno. Už mě nezbývaly žádné síly, byl jsem jako moucha. Prach, který na silnici zdvihl Mattův vůz, se již usadil, jak jsem za ním projížděl pouští. Když jsem však přijel do Kingmanu, Matt tam ještě byl. Trhlo to se mnou, když jsem ho zahlédl, jak stojí před autoopravnou, kolem které jsem projel. Zastavil jsem o kus dál a ohlédl se. Před dílnou stálo to černé vypůjčené auto i Mattův modrý ford, do kterého slečna v montérkách právě tankovala benzín.

Matt se díval na hodinky a projevoval netrpělivost. Bylo sedm hodin a dvacet minut a musel ujet ještě sto mil do Las Vegas.

Bylo jisté, že na schůzku s Waltem přijede o chvíli později.

Skrčil jsem se trochu na sedadle a nařídil odrazové zrcátko tak, abych ho mohl sledovat. Zaplatil té slečně u pumpy za benzín, skočil na sedadlo, aniž otevřel dvířka, vyjel na silnici a na plný plyn projel kolem mne. Po chvíli jsem v uctivé vzdálenosti vyjel za ním, jel jsem tak, abych ho měl v dálce v dohledu.

Jakmile vjel na státní silnici číslo 93 na Las Vegas, otočil jsem se a vrátil do města.

Před nelákavým motelem Mojave stál vůz Sama Hengelmana a zabíral nejméně jednu šestinu parkoviště. V recepci mi řekli, že Sam přijel v půl páté, že má pokoj číslo šest a že si šel lehnout.

Nechal jsem ho spát, protože jsme stejně nemohli nic…