Rambo I (První krev)

Kapitola 6.

Když opustil lesní cestu a dostal se do skal, musel zpomalit a dávat dobrý pozor, kam šlápnout, aby na kamenech neuklouzl a nezlomil si třeba nohu. Na úpatí skály se zastavil a spěšně zkoumal, kudy lézt nahoru. Teď našel puklinu, začínající asi tři stopy nad zemí a táhnoucí se až k vrcholu. Lezlo se mu dobře, ale pod vrcholem už nebyly vyčnívající kameny, takže se neměl čeho přidržovat. Musel se dostat přes malý převis. Pak už to šlo zase líp.

Štěkání psů se odráželo od vrcholu skály poměrně hlasitě. Přikrčil se, aby se podíval, kde je helikoptéra. Vidět ji nebylo a slyšet naštěstí také ne. Ale nebylo tu ani stopy po někom, kdo by ho pronásledoval.

Dokonce ani na sousední skále, ani hluboko v údolí. Opět sklouzl do křovisek mezi pokřivenými stromy, hned pod skalním okrajem a prudce zahnul doprava do průseku, kde bylo vidět dlouhou cestu. Tam se položil a začal zkoumat různobarevné pásy trávy a lesů pod sebou. Asi míli směrem dolů po cestě viděl muže, kteří letěli jako o závod přes lesní podrost do volného prostoru. Na tu dálku se zdáli muži malí jako loutky a stěží k rozeznání. Pokusil se je spočítat.

Bylo jich asi deset. Psy už na tu dálku neviděl vůbec, ti byli jen slyšet, a to dost. Tohle ale nebyl Teaslův oddíl, který ho pronásledoval, napadlo ho. Počet nesouhlasí Ale kdo jiný by mohl zachytit stopu a tak rychle ho pronásledovat? Během patnácti minut by se tímhle tempem museli dostat na místo, kde teď je. Teasle - podle Rambovy úvahy - by měl být odtud hodiny. Buď on sám nebo některý z jeho mužů však zná tuhle krajinu dokonale, hlavní směry zkratek, které vedou skalami a údolími. Běžel zpátky, aby se dostal znovu ke skále.

Nemohl připustit, aby Teasle použil stejně jednoduchý výstup jako on předtím. Dostal nápad. Vsunul pažbu pušky do škvíry pod velikým balvanem a opatrně, aby ji nepoškodil nebo se dovnitř nedostala nečistota, začal páčit. Kámen byl velký a těžký, ale přesto se mu jej podařilo uvolnit z lůžka. Když ho rozkýval, využil jeho velikosti a tíhy, dostal jej tam, kde ho chtěl mít. Kámen teď úplně zablokoval trhlinu a jednou stranou vyčníval přes skalní okraj daleko do prostoru.

Člověk, který přicházel zdola, se přes něj nemohl dostat. Byl by jej musel vyrvat z této polohy, ale k tomu byla šance jenom shora, nikoli zespoda. Tam nebyla dostatečná opora pro pohyb s tak těžkým břemenem. Potřeboval by několik mužů, kteří by mu pomáhali, ale štěrbina byla příliš úzká na to, aby se tam vešli a spojili své síly. Teasle, dostane-li se až sem, by mohl nějakou chvíli dumat, jak překážku překonat. A on zatím bude zase kus před ním.

Tak si to vypočítal a doufal, že dobře. Podíval se dolů na cestu a skoro se lekl toho, co viděl. Zatímco se mořil se zátarasem, oddíl mužů se přesouval tak rychle, že teď už byl u jezírka a keřů, kde se před tím schovával on. Muži - v jeho očích stále miniaturní - pozorně sledovali psy, kteří se štěkotem očichávali terén a pouštěli se do stále větších kruhů. Něco muselo přerušit jeho stopu. Aha, ten zraněný jelen, pomyslel si. Když sebou hodil do křoví, trocha jelení krve ulpěla i na něm a teď psi váhali, mají-li jít po stope jelena nebo …