Ticho

Útěk naslepo

Slepýš se opírá o kapotu vozu. Není horká. Musí to být buď někdo z lufťáků…, nebo… místních! Pokud je místní, tak proboha kdo? Všechny tady zná! Ne, nikdo z našich to být nemůže, je to jistě nějaký ten Pražák, nebo odkud vlastně ti lidé přiharcovali.

Za sebou slyší blížící se ženu. Jde pomalým, nenuceným krokem, přesto ostražitým. Ne nadarmo připomíná šelmu. Šelmu lovící holky. Rozpárá je svými drápy, ostré zuby zakousne do jejich masa a vysaje všechnu krev.

Jaký jen míval strach, když mu v posteli před spaním Madla čítávala hraběte Draculu. Málem se počural. Tenkrát.

Dnes ne. Dnes opravdu ne.

Ty kroky jsou už blízko. Kroky z nahrávky. Její hlas zná. Nejen z ateliéru. Žena-šelma má komplice, někdo jí pomáhá. Jistě ten muž, co právě přijel. Ona by ráda připravila pro policii divadlo, byla by přivázaná k posteli, jen proto, aby ji včas zachránili. Její milenec, domnělý vrah, však leží v nemocnici. Tím pádem divadlo ztroskotává. Mohla být mimo jakékoli podezření a všechno by do sebe hezky zapadalo. Až moc hezky.

Z úvah Slepýše vytrhnou přibližující se kroky.

Kromě nich ale zaslechne i jiný zvuk, který je pro jeho tělo im­pulzem k rychlému pohybu. Řidiči vypadnou klíčky od vozu na zem, cinknou o sníh. Jako když spadne ze stromečku vánoční ozdoba. Řidič je nervózní. Zatímco se neohrabaně shýbne a zašátrá rukama, Slepýš vyrazí úhybným manévrem do strany jakoby směrem k ženě. Ji pohyb překvapí a svůj krok nedokončí, možná se i lekne, toho však slepec využije a proklouzne kolem ní z druhé strany. Zamíří dolů z kopce. Ucítí jen, jak mu po rameni sjíždějí její prsty. Nezastaví ho.

Běží jako smyslů zbavený. Využívá náskoku, který mu poskytl řidič svou neopatrností. Nohy i paže se roztáčejí v jednom jediném souběžném pohybu.

Chce zaběhnout domů, ale uvědomí si, že bude zamčeno, otec hned po vypnutí televize obchází dům a zabezpečuje přední i zadní vchod. Slepýš své klíče nechal ležet na botníku u věšáku. S naprostou jistotou si přehrává svůj odchod z domu – nechtěl rodiče vylekat, a tak šel potichu a rychle. Na klíče ani nepomyslel. Měl dojem, že se za chvíli vrátí. Ta chvilka se mu trochu protáhla.

Zatracené Standovy panáky! Co ho to jenom napadlo, tolik pít? Je magor, idiot!

Navíc by mohl ohrozit své rodiče! Jen to ne! Máma je sice statečná ženská, ale co je moc, to je moc. Netuší, čeho všeho jsou ti lidé schopni. Nebo snad tuší? Hledat pomoc u sousedů? Vždyť pod nimi bydlí jen vdova Málková, chudák ženská, tu by určitě trefil šlak. Jediná záchrana se rýsuje buď v chalupě národního parku, nebo někde v lese. Ano, Správa Národního parku Šumava! Park vlastní bývalý statek. Silnice se prudce stáčí doprava, když ale poběží pořád rovně, narazí na úzkou cestu, co vede přímo k objektu.

Zrychluje i přesto, že může kdykoli vyběhnout ze silnice a skončit ve škarpě.

Za sebou slyší jen hlasy, vůz dál nehybně stojí v kopci. Ti dva se zřejmě hádají. To hraje pro něho. Slepýš dokáže být rychlý, jen nesmí dostat strach z překážky.

Žene se…