Návrat Krále Šumavy

MINUTY SE VLEČOU JAKO HODINY, DNY ZAS JAKO TÝDNY, jedinou zábavou jsou karty, chytání much do velké sklenice a pozorování kdákajících slepic sklepní škvírou. Na dvoře se podle stínu dá odhadnout, kolik právě je. Naučí se rozeznávat čas podle těchto slunečních hodin. Když se ještě celý dvůr noří do modrého stínu, je jasné, že bude teprve mezi půl šestou a šestou, ale jakmile první paprsky rozsvítí bílou zeď, pomyslně odbije půl sedmá a s přibývajícím světlem se hodiny stáčejí k sedmé, půl osmé a přesně v osm už svítí i koryto s protékajícím pramenem vody. V poledne se ve slunci topí celý dvůr i se zdmi kolem, ale po jedné se začíná ztrácet západní zeď a s ní nakonec okna vedoucí do dvora. S přibývajícím odpolednem odtéká sluneční svit a znovu přibývá stín, nejdříve modrozelený a k večeru fialový. Když pohltí i koryto, slepice i kamenné zápraží, je jasné, že nastává čas večeřet. Potom padne na celý statek deka a jen modré nebe měnící svou tvář do temnějších odstínů dává tušit, že noc je před vraty.

Téměř měsíc se tady skrývají a nevytáhnou paty. Za Josefem se párkrát zastaví bratr Bohumil a těsně před cestou sem dorazí i ostatní bratři – Julius, kterému neřeknou jinak než Jardo, a Tonda. Sestry nechávají pozdravovat, stejně i matka.

Bohumil odnese vzkaz Marii, aby šla spolu s Josefem přes hranici. Je ten správný čas. Odpovídá obratem, že je připravena i s malým Josífkem. Ano, půjde s ním třeba až na kraj světa. Domluví se, že ji před cestou vyzvedne Adolf Pavelka a odveze ji za Volary, kde už bude čekat Bohumil. Když za ní Pavelka přijde, Marie má sice sbalené věci, ale sedí na posteli a nechce se zvednout. Ne, teď ne, ať jde Josef napřed a vrátí se pro ni.

Konečně tu je večer, kdy se seberou a vyrážejí k hranici. Předtím se ještě Josef pokouší přesvědčit Marii. Riskuje zatčení, jen aby se s ní setkal. Sejdou se v lese za vsí. Slíbí, že tedy půjde, že je tu za …