Belgariad 2 – Královna magie

Kapitola třináctá

VORDUVUSKÝM LESEM PROCHÁZELI tři dny. Garion, který měl ještě v paměti nebezpečí lesa arendského, se měl zpočátku na pozoru a sledoval nervózně stíny pod stromy, ale když se celý den nic nepřihodilo, trochu se uvolnil. Ale jak postupovali dále k jihu, byl čím dál tím víc podrážděný Šedý vlk. "Něco chystají," vrčel. "Už aby s tím začali. Nesnáším jízdu, kdy musím na každém kroku jedním okem šilhat přes rameno."

Garion měl cestou málo příležitostí mluvit s tetou Pol o příhodě s bláznivým mnichem z Mar Terrinu. Vypadalo to dokonce, jako by se mu naschvál vyhýbala; když už se mu konečně podařilo na chvíli se k ní přiblížit a zeptat se jí na tu záležitost, její odpovědi byly neurčité a sotva mohly utišit jeho pochybnosti o celém případu.

Až třetího dne dopoledne se vynořili z lesa a vyjeli na otevřená pole. Na rozdíl od arendské planiny, kde nekonečné pásy půdy ležely ladem, bylo tady pečlivě obdělávané každé políčko a obklopovaly ho nízké kamenné zídky. Ačkoliv ještě zdaleka nebylo teplo, slunce jasně zářilo a hluboce zoraná prsť na polích, čekající na jarní setbu, se zdála být tmavá a úrodná. Silnice byla široká a rovná a často na ní potkávali jiné poutníky. Pozdravy mezi jejich skupinkou a ostatními pocestnými byly sice rezervované, ale slušné a Garion se začal cítit mnohem klidněji. Tahle země mu připadala dost civilizovaná na to, aby tu museli čelit takovým nebezpečím jako v Arendii.

V polovině odpoledne dorazili do většího města, kde na ně z pouličních budek a stánků pokřikovali obchodníci v pestrobarevných pláštích a zapřísahali je, aby se zastavili a prohlédli si jejich zboží. "Vypadají zoufale nešťastně," řekl Durnik.

"Tolnedřané neradi vidí zákazníka odcházet," řekl mu Silk. "Jsou nenasytní."

Na malém náměstíčku před nimi se najednou strhnul povyk. Asi šest neupravených, neoholených vojáků oslovilo drze vyhlížejícího muže v zeleném plášti. "Už ani krok, říkám," protestoval ostře opovážlivý muž.

"Přišli jsme jen na slovíčko, Lembore," řekl jeden z vojáků a v očích měl ďábelsky potměšilý výraz. Byl štíhlý a přes jednu tvář měl dlouhou jizvu.

"To je ale pitomec," utrousil jeden procházející člověk a lhostejně se zasmál. "Lembor už je tak důležitý, že si myslí, že on si pozor dávat nemusí."

"Hej, příteli, zajali ho?" zeptal se slušně Durnik.

"Jen na chvilku," odpověděl stroze kolemjdoucí.

"Co s ním udělají?" ptal se Durnik.

"Jako obvykle."

"Co to znamená?"

"Koukej se a uvidíš, i hlupák by byl chytřejší a nelez by ven bez tělesné stráže."

Vojáci muže v zeleném plášti obklopili a dva z nich ho hrubě chytili za ruce.

"Pusťte mě," vzpíral se Lembor. "Co si vlastně myslíte?"

"Radši se, Lembore, uklidni a pojď s námi," přikazoval voják s jizvou na obličeji. "Bude to tak mnohem jednodušší." Začali ho táhnout do úzké uličky.

"Pomoc!" křičel Lembor a zoufale se snažil vykroutit.

Jeden z vojáků praštil zajatce pěstí přes pusu a dál ho vlekli do uličky. Ozval se jediný, krátký výkřik a zvuky vypovídající o krátké rvačce. Ještě něco bylo slyšet. Jakýsi rachot a skřípění ocele o kosti, následované táhlým skučivým vytím. Široký potůček jasně červené krve se objevil v ústí uličky a stekl do stružky. Za minutku se na náměstí vrátili vojáci, chechtali se a otírali si meče.

"Musíme něco podniknout," řekl Garion, vztekem a hrůzou celý pobledlý.

"Ne," řekl příkře Sílk. "My si musíme především hledět svého. Nejsme tu proto, abychom se míchali do zdejší politiky."

"Do politiky?" nesouhlasil Garion. "Tohle byla přece úmyslná vražda. Neměli bychom se alespoň podívat, jestli náhodou ještě nežije?"

"Neřekl bych," řekl Barak. "Šest mužů s meči umí odvést dost pečlivou práci."

Na náměstí vběhlo dalších dvanáct vojáků s vytasenými meči, zrovna tak otrhaných, jako byli ti první.

"Je pozdě, Rabbasi." Voják s jizvou se drsně zasmál, hledě na velitele nově příchozích vojáků. "Lembor už tě nebude potřebovat. Ochořel právě těžkou smrtelnou nemocí. Zdá se, že jseš bez práce."

Ten, kterému říkali Rabbas, se zastavil a zamračil se. Pak mu tváří bleskla prohnanost. "Asi máš pravdu, Kraggere." Jeho hlas byl také hrubý. "Pak ovšem budeme moci znovu uprázdnit několik míst v Elgonových kasárnách. Jsem si jistý, že si s radostí najme dobré náhradníky." Vykročil kupředu a houpavě opisoval krátkým mečem nízké, hrozivé oblouky.

Nato se ozval zvonivý dusot a na náměstí napochodovalo ve dvojstupu dvacet legionářů, jejichž kroky dopadaly jednohlasně na dlažbu. Třímali krátká kopí a zastavili se rnezi oběma skupinkami vojáků. Každá řada se obrátila čelem k vojákům a pozdvihla svá kopí. Prsní štíty měli legionáři zářivě nablýskané a na ostatních oděvech nebyla rovněž ani skvrnka

"Tak dost, Kraggere i Rabbasi, to už stačilo," řekl zostra velící seržant. "Chci vás mít oba z ulice pryč, okamžitě."

"Tahle svině zavraždila Lembora, seržante," protestoval Rabbas.

"To je dost špatně," řekl seržant bez známek jakékoliv lítosti. "Teď ale vykliďte ulici. Když jsem ve službě, nestrpím tu žádné šarvátky."

"Neuděláš s tím něco?" dožadoval se Rabbas.

"Už dělám," odpověděl legionář. "Vyklízím ulici. Zmizte odsud."

Rabbas se mrzutě otočil a odváděl své muže z náměstí.

"Pro tebe to platí rovněž, Kraggere," zavelel seržant.

"Samozřejmě, seržante," řekl Kragger a úlisně se zašklebil. "Stejně jsme zrovna odcházeli."

Houf se semkl, a když legionáři vytlačovali nedbalé vojáky z náměstí, ozývaly se za nimi hanlivé výkřiky.

Seržant se rozhlédl, hrozby ve tváři, a výkřiky okamžitě ustaly.

Durnik pronikavě sykl. "Tamhle, na druhém konci náměstí," sípavě k Šedivci zašeptal. "Není to Brill?"

"Zase?" Šedivcův hlas zněl nazlobeně. "Jak je možné, že se vždycky dostane takhle před nás?"

"Musíme zjistit, co má za lubem," mínil Silk a oči mu planuly.

"Kdybychom ho chtěli sledovat, poznal by kohokoliv z nás," varoval je Barak.

"Nechte to na mně," řekl Silk a sklouzl se sedla.

"Viděl nás?" zeptal se Garion.

"Neřekl bych," pravil Durnik. "Mluví s těmi muži tamhle. Nedívá se sem."

"Na jižním konci města j…