Strážný anděl

8

Díkůvzdání bylo letos pro všechny Petersonovy bolestné, zvláště pro Jima a Charlottu. Alice je oba litovala a přála si, aby se i oni mohli těšit z Johnnyho blízkosti.

Johnny většinou zůstával s Bobbym nebo s matkou. Teď stál vedle ní v kuchyni, skláněl se nad krocanem, kterého krájela, a tvářil se mlsně. Jim do té doby vypil už tolik alkoholu, že by mu Alice nesvěřila porcování ani nůž. Nechtěla, aby zničil její kulinářský výtvor, anebo se dokonce zranil.

„Páni, ta krůta báječně voní, mami. A je ještě větší než loni,“ nešetřil Johnny chválou.

„Menší jsem nesehnala,“ podotkla nahlas, zatímco zápasila s drůbežím stehnem, a pak si olízla prsty.

Johnny si přivoněl ke šťávě.

„Dávej pozor, ať ji nerozliješ,“ okřikla ho.

„A co?“ zeptala se bezvýrazně Charlotte, která jí právě přišla do kuchyně pomoci.

„Přece tu šťávu. Ty ne, říkám to…“ Alice se na okamžik přestala soustředit a zapomněla, že dcera Johnnyho nevidí, přestože stojí přímo vedle něho.

„S kým to pořád mluvíš, mami?“ Dívka se podezíravě zamračila.

„S nikým, zlato. Jen jsem nahlas přemýšlela.“

Charlotte zadumaně odešla s mísou brambor. Matka je očividně sklíčená zármutkem a otec se už odpoledne skoro opil. Kvůli Johnnyho smrti Charlotte toužila, aby letos ten svátek vůbec neslavili.

Po chvíli se vrátila do kuchyně pro brusinkové želé. Alice k ní stála otočená zády a právě zřetelně říkala: „Tak ty nepřestaneš?“

Charlottu napadlo, že se matka určitě zbláznila.

„Jestli se ještě něčeho dotkneš, něčím tě praštím!“ prohlásila Alice. Vypadalo to, že má dobrou náladu.

„Myslela jsem, že chceš na stůl odnést ještě i želé,“ prohodila Charlotte, když se k ní matka ohlédla a zčervenala.

„Ano, jistě. Omlouvám se… Všechno to vaření mi dalo trochu zabrat.“

„Mami, nesmíš dál trpět samomluvou,“ obrátila se k ní Charlie nervózně.

Trvalo to už dva měsíce. Charlotte věděla, proč se matka chová tak divně – samozřejmě to zavinila Johnnyho smrt – ale připadalo jí to nebezpečné.

Dokonce i otec něco postřehl, ale Alici se o tom nezmínil. Charlottě řekl, že když je matka sama v ložnici, nahlas si pro sebe povídá. Několikrát ji takhle zastihl, když tam nečekaně vešel.

„Mami, není ti nic?“ zeptala se Charlotte starostlivě.

V jedné ruce držela misku s brusinkovým želé a v druhé talíř s fazolovými lusky.

„Je mi dobře, drahoušku. Namouduši. Za minutku už krocana ponesu na stůl.“

„Až budeme jíst, někam se ztrať,“ pošeptala Johnnymu na odchodu z kuchyně. S tácem plným krocaního masa a nádivky chvatně zamířila do obývacího pokoje.

„Nemůžu si nechat ujít Díkůvzdání, mami.“ Ta představa Johnnyho očividně ranila.

„Kvůli tobě bude Bobby dělat lumpárny… a já se určitě podřeknu,“ sykla.

„Budu hodný, slibuju,“ prohlásil vážně a následoval ji do pokoje. Díkůvzdání bylo odjakživa jeho oblíbeným svátkem, hned po Vánocích.

Alice všem naložila na talíř. Jim váhavě zabodl vidličku do masa. Charlotte mlčela a Bobby se při pohledu na Johnnyho usmál. Ten si však položil prst na ústa a pohledem ho varoval, aby…