Polibek

15

Sophie vyrazila lyžovat hned dva dny po Štědrém večeru a teď, když odjel i Gordon, zavládlo v domě mrtvé ticho. Venku byl pošmourný den. Isabelle proseděla celé odpoledne u Teddyho a nahlas mu četla. K večeru se ochladilo a starým domem protahoval průvan. Isabelle navlékla Teddymu svetr přes pyžamo a zachumlala ho pod prošívanou přikrývku.

Chlapec si užil báječné Vánoce, pod stromeček dostal moře knih a nových her a skládaček. Isabelle mu koupila velikánského medvěda, aby mu dělal společnost. Zoufale toužila, aby mu mohla nadělit pevné zdraví, ale to byl samozřejmě pouhý sen. Syn pro ni představoval zdroj neustálých starostí a obav.

Vzhledem ke Gordonově nepřítomnosti Bill volal Isabelle častěji než jindy a ona sama mu jednou či dvakrát zavolala také. Stýskalo se jí po dnech společně trávených v nemocnici, kdy si mohli povídat celé dny a většinu nocí. Ani neměla chuť vycházet z domu a sejít se s přáteli. Trochu ji zaskočilo, když hned po Gordonově odjezdu objevila v poště pozvánku adresovanou manželům Forresterovým. Poslala ji dvojice, o které se ustavičně psalo ve společenských rubrikách. Manželka vedla oděvní salon a manžel byl ve srovnání s ní stařec nad hrobem, ovšem měl šlechtický titul a dosud stál v čele významné banky. Isabelle si nevzpomínala, že by se s nimi někdy osobně setkala, logicky však usoudila, že Gordon se s nimi seznámil na některé ze svých společenských akcí, kam se jako obvykle vypravil bez ní, případně že se s manželem znal z bankovních kruhů. Kartička byla vkusná a přepychová a obsahovala pozvání na dceřinu svatbu, která se měla konat v lednu. Isabelle si v duchu připomněla, že musí nevěstě poslat dar, a vzápětí celou věc pustila z hlavy.

Podobných společenských událostí se už dávno nezúčastňovala a Gordon ji už dávno přestal zvát a všude chodil sám.

Další dny zbývající do Nového roku strávila s Teddym a telefonáty s Billem. Silvestra hodlal strávit v léčebně a popisoval, jakou zábavu připravují, výstupy, soutěže, hry. Slíbil, že jednatřicátého o půlnoci pařížského času zavolá, aby nový rok přivítali společně, a ona mu zase měla zavolat, až bude půlnoc v New Yorku. Zrovna čekala na Billův telefonát, když přístroj zazvonil. Ve sluchátku se ozval ženský hlas, jenž na Isabellino ohlášení zareagoval velmi polekaně.

„Proboha, to jsem ale popleta!“ vyhrkla žena. „Hrozně se omlouvám, asi jsem vytočila špatné číslo. Jen jsem chtěla oznámit, že jsem propásla let.“ Zmatený a maličko opilý hlas se odmlčel a ve sluchátku to cvaklo. Isabelle netušila, kdo volá ani o jaký let jde, ale žena už zavěsila, a tak sama vrátila sluchátko do vidlice.

Za necelou minutu přesně podle svého slibu zavolal Bill, spolu si připili na Nový rok v Paříži. Teddy už dávno spal. Isabelle Billovi telefonát oplatila v šest ráno, kdy byla půlnoc v New Yorku. Bylo to trošku dětinské, ale oba to docela bavilo. Když domluvili, šla si uvařit šálek kávy, přečetla si noviny a opět se vrátila nahoru. Na Nový rok dala Teddyho ošetřovatelce volno a těšila se, že si s chlapcem udělají pohodový den.

Teddy spal déle než obvykle, a tak se Isabelle vrátila k novinám. S údivem si ve společenské rubrice přečetla Gordonovo jméno. Psali tam, že skupinka význačných podnikatelů a šlechticů – následoval seznam jmen, v němž figuroval i Gordon – tráví Silvestra a Nový rok ve Svatém Mořici. Na konci článku stála poznámka, že na Silvestra by se k nim měla připojit i hraběnka de Ligneová. Byla to ta žena, od níž jim přišla pozvánka na svatbu její dcery. Isabelle si pouze domýšlela, že se zřejmě přátelí s Gordonem. A najednou si vybavila ten telefonát z předchozí noci, kdy nějaká žena tvrdila, že vytočila špatné číslo a chtěla jen oznámit, že zmeškala letadlo. Na zlomek vteřinky se Isabelle zježily jemné vlásky na šíji, jako by ji ovanul mráz. Proč by nějaká žena naschvál volala Gordonovi domů? A jak mohlo Isabelle vůbec napadnout, že volající byla hraběnka Louise de Ligneová? Isabelle si neuměla představit, že by zrovna tato žena měla s Gordonem něco společného, že by si s ním začala. Daleko spíš se přátelila s jeho známými, kteří jsou zrovna také ve Svatém Mořici. Ten červík jí však vrtal hlavou celý den a k večeru se Isabelle rozhodla pro šílený pokus. Potřebovala poslechnout si hlas Louise de Ligneové! Zavolala na informace a bez problémů dostala telefonní číslo. Chvíli ještě váhala, ale nakonec mávla rukou a číslo vyťukala.

Na druhém straně se v mžiku ozval ženský hlas.

„Haló? Ano?“

„Mluvím s madame de Ligneovou?“ otázala se Isabelle. Schválně vynechala hraběnčin titul.

„Ano.“

„Prosila bych o potvrzení vašeho odletu do Svatého Mořice,“ vyhrkla Isabelle, která neměla ani ponětí, co bude říkat dál.

„Přece jsem vám oznámila už před hodinou, že rezervaci letenky potřebuju přesunout na zítřek. Onemocněl mi manžel,“ usekla žena podrážděně, ale mezitím už Isabelle měla jasno. Byl to navlas stejný hlas jako včera v noci, kdy jí maličko opile sdělil, že nestihla odlet.

„Ach, nesmírně se vám omlouvám. Zřejmě jste mluvila s mojí kolegyní. Omlouvám se, madame de Ligneová!“

„Musím tu rezervaci ještě jednou potvrzovat?“ otázala se hraběnka poněkud pánovitě. Bylo to zvláštní, ale z hlasu jí čišela stejně pohrdavá arogance, jakou se vyznačoval i Gordon. Isabelle měla pocit, že hovoří s Gordonovým dvojčetem.

„Ne, nemusíte. Příjemný let!“ popřála jí Isabelle zdvořile a zavěsila. Vzápětí se celá roztřásla jako v zimnici. Sama přesně nevěděla, čeho se její podezření vlastně týká, ale existovalo a navzdory své neurčitosti ji děsilo. Nechtěla dělat unáhlené závěry, ale připadalo jí všechno jasné. Vše nasvědčovalo tomu, že Gordon má s tou ženou poměr. Když hraběnka zmeškala odlet, zřejmě mu chtěla zavolat do Svatého Mořice, ale předtím něco vypila a omylem vytočila číslo jeho pařížského bydliště.

„Kdo to byl?“ zeptal se Teddy, když vešla do jeho pokoje. Pootevřenými dveřmi slyšel hlasy a teď se polekal při pohledu na výraz v matčině obličeji. „Stalo se něco?“

„Ne, já… Jen jsem volala tatínkovi do Svatého Mořice, ale …