Muži na ženění

22

Víkend v Las Vegas byl jako pohádka a Maggie se líbilo úplně všechno. Noční život, kapely, zpěváci i tanečníci, obchody, záplava světel, kasina, lidé a dokonce i zápas o titul. Oblékla si na něj šaty a kožíšek, které jí Adam nakonec přece jen koupil. Do hracích automatů naházela svých padesát dolarů a vyhrála pět set. Při zpátečním letu do New Yorku se v jeho soukromém letadle cítila jako princezna a v novém oblečení od něho tak opravdu vypadala.

„Jsem rád, že se ti to líbilo,“ řekl. Dělalo mu dobře rozmazlovat ji, být s ní a chlubit se s ní na veřejnosti.

„Bylo to jako sen,“ rozplývala se a znovu mu děkovala.

Těsně před přistáním na Kennedyho letišti začala zničehonic mluvit o silvestru. Prohlásila, že by bylo báječné oslavit ho v Las Vegas. Do Adamova světa zapadla a neodsuzovala ho jako jeho matka.

„Možná někdy,“ připustil neurčitě.

„A co třeba letos?“ dorážela na něho. Věděla, že tam létá často, měl vlastní letadlo, takže mohli vyrazit, kdykoliv se jim zlíbilo. To pro ni bylo naprosto nové. Připadala si jako pták s obrovskými křídly.

„Nemůžu,“ zahučel. Díval se z okna a pak mu podobně jako Charliemu došlo, že dříve nebo později bude muset s barvou ven. Tak proč to odkládat? „Každý rok, hned po Vánocích, jezdím za Charliem.“

„Taková čistě pánská jízda? Nebo spíš lov?“ Byla viditelně zklamaná.

„Něco na ten způsob.“ Nechtěl zacházet do podrobností, ale byla neodbytná.

„Kam jedete?“

„Na ostrov Svatého Bartoloměje. Na Charlieho lodi.“ Maggie zalapala po dechu.

„Do Karibiku? Na jachtě? Neděláš si ze mě srandu?“

„Ne. Charlie nenávidí Vánoce. Vypadne z New Yorku o týden dřív než já. Přijedu za ním, až je oslavím s dětmi. Děláme to tak každý rok.“

„Jo, a co vlastně děláte? Vyspíte se s každou ženskou, která si dá říct?“

„Dřív možná, ale teď o žádnou nestojím. Mám tebe.“ Nutil se ke klidu. Nechtěl se hádat, ale nechtěl ani měnit své plány. Zimní plavba s Charliem byla tradice, která pro něho znamenala mnoho.

„Ale nezeptáš se mě, jestli nechci jet taky?“ Tvářila se, jako by po něm chtěla něco hodit. Naštěstí pro něho neměla nic vhodného po ruce.

„Maggie, já nemůžu. Pochop. Je to Charlieho loď a on o nikoho dalšího nestojí. Je to čistě mužská záležitost.“

„To mi nemusíš zdůrazňovat. Já vím, co chlapi dělají, když jsou sami. Stejné prasárny jako ty, než jsi potkal mě.“

„Charlie není takový. Je to slušňák. A má taky přítelkyni.“

„Ona tam bude?“ zeptala se Maggie podezíravě. Zavrtěl hlavou.

„Ne. Jenom Charlie a já.“

„Kdy se vrátíš?“

„Za dva týdny.“ Přikrčil se. Tušil, co bude následovat.

„Za dva týdny? Ty si myslíš, že já budu sedět doma na zadku, zatímco ty budeš dva týdny balit holky? Tak jestli tomu věříš, jsi blázen.“

„Nevyhrožuj mi.“ Začínal zuřit. „Chápu, že jsi naštvaná, ale já s tím nic nenadělám. Nemůžu Charlieho podrazit, ani se ho zeptat, jestli bychom tě nemohli přibrat. Zaskočilo by ho to. Předpokládá, že pojedu jako vždycky sám.“

„Fajn. Tak to spolu na silvestra pořádně roztočte. A nezapomeň mu dát o půlnoci pusu. Možná právě o to jde. Není teplouš?“

„Pane na nebi. Je to můj kamarád. Dvakrát do roka si vyjedeme na jeho lodi. Mrzí mě, že budu na Nový rok pryč, ale netušil jsem, že tě potkám. Fakt je mi to líto.“

„A příští rok to bude jinak?“

„Možná. Ještě nevím. Nedávám sliby na rok dopředu. Uvidíme, jak se to vyvine.“ Zdaleka nebyl tak klidný, jak se tvářil. Z jejích řečí ho začínala bolet hlava. A pořádně.

„Tak já ti řeknu, jak se to vyvine. Vezme to rychlý konec, jestli si myslíš, že se na mě o svátcích a o dovolené vykašleš a budeš si někde užívat se svými kámoši. Jestli je nechceš trávit se mnou, prosím, ale pak si svá pitomá pravidla o tom, co je a co není vážný vztah, strč, víš kam. Protože když se dva lidé mají rádi, tak jsou o svátcích spolu. Speciálně na Nový rok.“

„Díky za informaci.“ Tiskl si dlaně ke spánkům, ale nevšímala si toho. Měla na něho vztek. „Podívej se, Maggie, máme za sebou hezký víkend, tak ho nekaz. Příští týden ti chci představit své děti. Miluju tě. Chci, aby nám to klapalo. Budu pryč všehovšudy dva týdny. Tak buď hodná a nedělej scény.“

„S hodnými lidmi vždycky každý zamete. A ty s Charliem do Karibiku nemusíš. Ty tam chceš. Co řekl své přítelkyni on?“

„Nevím,“ zavrčel.

„Vsadím se, že taky není štěstím bez sebe.“

Bitva o Nový rok mezi nimi zuřila celý týden. Maggie ji přerušila jenom na nezbytně dlouhou dobu o víkendu, kdy se měla setkat s Adamovými dětmi. Po počátečním vzájemném oťukávání se Amanda s Jacobem usnesli, že se jim Maggie líbí. A ona si je zamilovala. Adam byl nadšený. Všichni čtyři šli bruslit, potom Maggie pomohla Amandě vybrat dárek pro Adama, ukázala jí, jak se líčit, s Jacobem pekla sušenky a radila mu, jak na holky. Oni jí na oplátku vysvětlili všechno o Chanuce. Otci jeho volbu jednoznačně schválili. Maggie byla natolik mladá, aby s ní byla legrace, a zároveň o tolik starší, aby ji respektovali. Adam se zbytečně bál, že ji nepřijmou. Loučili se s ní málem jako kamarádi. A vzápětí bitva propukla nanovo. Příměří vydrželo jenom přes víkend.

Charlie s Carole si po plese zašli dvakrát na večeři. Napětí mezi nimi zcela nepovolilo. Poprvé vydržela mlčet, ale při druhé večeři se ho zeptala, jestli nezměnil své plány. Zavrtěl hlavou.

„Nemůžu, Carole.“ Mlčky přikývla. Rád by s ní strávil noc, ale neměl odvahu jí to navrhnout. Domů se vrátil sám a s pocitem, že jestli na Vánoce opravdu odjede, může to být definitivní konec jejich lásky. Nechápala, proč by nemohl zůstat v New Yorku, zvlášť když první týden bude na lodi sám. Podle ní neexistoval důvod, aby nemohl odjet až po Vánocích, zároveň s Adamem. Přestal se snažit jí to vysvětlit a rozhodl se, že to vyřeší, až se vrátí. Pokud s ním bude ještě mluvit.

Den před odjezdem mu zavolal do kanceláře Adam. Charlie měl plné ruce práce, chtěl všechno vyřídit, aby měl prázdný stůl. Adam si postěžoval, že taky neví co dřív.

„Všichni mí klienti se zbláznili. Pokud jejich manželství nestojí za nic už dávno, rozhodli se, že se právě teď musí okamžitě rozvés…