Přestupní stanice

17

Přes pole přicházeli k domu dva muži. Enoch viděl, že jedním z nich je Hank Fisher, otec Lucy. Setkal se s ním jen velmi krátce před několika lety na jedné procházce. I když nebylo žádného vysvětlení zapotřebí, Hank mu tenkrát celý polekaný vysvětloval, že hledá krávu, která se mu zaběhla. Enoch však z jeho neupřímného chování usoudil, že sem nezabloudil jen proto, aby hledal svoji krávu, a že jeho přítomnost má nějaký pochybný cíl, i když neměl představu, čeho se mohl týkat.

Druhý muž byl mladší. Bylo mu sotva šestnáct, sedmnáct let. Bude to pravděpodobně jeden z bratrů Lucy, uvědomil si Enoch.

Stál u verandy a čekal.

Viděl, že Hank drží v ruce svinutý bič. Při pohledu na něj pochopil, co způsobilo rány na Lucyiných ramenou. Pocítil záchvěv hněvu, ale snažil se ho potlačit. Když zachová rozvahu, vyřídí to s Hankem lépe.

Muži se zastavili na tři kroky od něj.

„Dobré odpoledne,“ řekl Enoch.

„Neviděls tu naši holku?“ zeptal se Hank.

„A kdyby – tak co má být?“ zeptal se Enoch.

„Stáhnu z ní kůži!“ zařval Hank a mávl bičem.

„V tom případě ti nemám co říct,“ odpověděl mu Enoch.

„Tys ji schoval,“ obvinil ho Hank.

„Můžeš se tu porozhlédnout,“ řekl Enoch.

Hank udělal rychlý krok vpřed, ale pak si to rozmyslel.

„Dostala, co si zasloužila,“ zařval. „A eště sem s ní neskončil! Na mně nebude nikdo provádět žádný čáry, i kdyby byl moje vlastní krev!“

Enoch neřekl nic. Hank zůstal nerozhodně stát.

„Plete se do věcí, do kterejch jí nic neni. Neměla k tomu žádnej důvod. Nic jí do toho nebylo.“

Mladík řekl: „Zkoušel jsem cvičit Butchera. To je štěně loveckýho psa na lov mývalů.“

„Přesně tak,“ řekl Hank. „Nedělal nic špatnýho. Hoši tuhle v noci chytli mládě mývala. Dalo jim to spoustu práce. Tady Roger ho vyčíhal. Přivázal ho pak ke stromu. Butchera měl na vodítku a nechal ho, aby se rval s mývalem. Nic by se jim nestalo. Odtah by Butchera dřív, než by se poranili, a nechal by je voba chvíli vodpočinout. Pak by na něj zas Butchera pustil.“

„Je to ten nejlepší způsob,“ prohlásil Roy, „jak psa vycvičit na mývaly.“

„Přesně tak,“ potvrdil Hank. „Proto toho mývala chytili.“

„Potřebovali sme ho k vycvičení toho štěněte,“ vysvětloval Roy.

„To všechno je v pořádku,“ řekl Enoch, „a jsem rád, že to slyším. Ale co to má společného s Lucy?“

„Pletla se do toho,“ řekl Hank. „Chtěla ten výcvik zarazit. Snažila se Butchera tady Royovi vzít.“

„Na to, že neumí kváknout, se trochu moc vytahuje,“ ušklíbl se Roy.

„Ty drž hubu,“ obrátil se k němu stroze otec.

Roy si pro sebe něco zamumlal a ustoupil o krok dozadu.

Hank se znovu obrátil k Enochovi. „Roy ji srazil na zem,“ řekl. „To neměl dělat. Měl dávat větší pozor.“

„To sem nechtěl,“ řekl Roy. „Jen sem jí rukou bránil, aby se nedostala k Butcherovi.“

„Přesně tak,“ řekl Hank. „Šel na to kapku tvrdě. Ale k tomu, co udělala, neměla vůbec žádnej důvod. Zamotala Butcherovi nohy tak, že s tim mývalem nemoh bojovat. Ani prstem se ho nedotkla, ale zamotala ho tak, že se nemoh ani hnout. To Roye naštvalo.“

A naléhavým hlasem se Enocha zeptal: „No, nenaštvalo by tě to?“

„Myslím, že ne,“ odpověděl mu Enoch. „Ale já nechovám psy na mývaly.“

Hank užasle pohlédl na člověka, který projevil takový nedostatek pochopení, ale pokračoval ve vyprávění: „Roy se pak vopravdu rozzuřil. To štěně vychoval a moc mu na něm záleželo. Nikomu by nedovolil, ani vlastní sestře né, aby mu psa takhle zamotal. Vrh se na ni a vona ho zamotala stejně jako Butchera. V životě jsem nic podobnýho neviděl. Roy jenom ztuh, pak upad na zem a nohy si přitáh k břichu a ležel tam na zemi stočenej do klubka. A takhle tam byli voba dva, von i Butcher. Toho mývala nezamotala. Toho nechala bejt. Provedla to jen svý vlastní rodině.“

„Nebolelo to,“ řekl Roy, „vůbec to nebolelo.“

„Seděl sem tam,“ řekl Hank, „a plet tenhle bič na bejky. Byl na konci roztřepenej, a tak sem ho vopravoval. Všecko sem viděl, ale nehnul sem prstem, dokud sem Roye neuviděl, jak tam leží na zemi celej zamotanej. A tak sem si řek, že toho už bylo dost. Nejsem omezenej, nějaký to zaříkávání bradavic a podobný hlouposti mi nevadí. Tohle umí spousta lidí. Ale tohleto zamotávání lidí a psů…“

„A tak jste na ni vzal bič,“ řekl Enoch.

„Udělal sem svou povinnost,“ prohlásil Hank slavnostně.

„V mý rodině nebudu mít žádnou čarodějnici. Dvakrát sem ji vzal bičem, a vona hned začala vyvádět, jak to má ve zvyku, a chtěla mě zastavit. Ale byla to moje povinnost, a tak sem ji bil dál. Řek sem si, že dyž jí dám dost, tak to z ní vymlátím. Ale vona to kouzlo pak provedla i se mnou, stejně jako s Royem a Butcherem, jenže to bylo něco jinýho. Voslepila mě – voslepila vlastního otce! Byl sem úplně slepej! Jen sem se potácel na dvoře a drásal si voči. A pak už sem zase viděl, ale vona už byla pryč. Viděl sem, jak běží lesem a nahoru do kopce. A tak sme se s Royem pustili za ní.“

„A vy si myslít…