Pěna dní

28

Od samého začátku ulice se mačkal dav lidí, kteří se chtěli dostat do sálu, kde měl přednášku Jean-Sol Partre.

Používali nejrůznějších lstí, aby oklamali bdělé po­řadatele, kteří kontrolovali platnost pozvánek, protože do oběhu se dostaly desítky tisíc falešných.

Někteří přijížděli v pohřebních vozech a četníci, kteří vráželi hluboko do rakví dlouhá ocelová kopí, při­bíjeli je navěky k dubovému dřevu, takže je už ani neby­lo nutné před pohřbením vytahovat; pouze skutečně mrtví, pokud tam jací byli, tím utrpěli újmu, neboť měli natržený rubáš. Jiní se dávali shazovat padákem ze zvláštního letadla (a rovněž v Bourget vznikaly rvačky o místa v letadle). Ty si vzalo na mušku družstvo hasičů a pomocí požárních stříkaček je sráželo do Seiny, kde ubožáci tonuli. Konečně ještě jiní se pokoušeli prolézt kanály. Ty zaháněli zpátky pořádnými kopanci okova­ných bot do kloubů prstů ve chvíli, kdy se zachytili okraje, aby si vydechli a vylezli ven, a o další se postara­ly krysy. Nic však těmto nadšencům nevzalo odvahu. Dlužno přiznat, že ti, co se topili a co nepřestávali ve svých pokusech, nebyli jedni a titíž, a hluk stoupal k ze­nitu a odrážel se od mraků jako dunivé hřmění.

Pouze skalní, dobře známí a důvěrní přívrženci měli pravé vstupenky, které se daly snadno rozeznat od falešných, a tak volně procházeli připravenou úzkou uličkou u zdí domů, střeženou každých padesát centi­metrů tajným agentem, maskovaným za automatickou brzdu. I tak jich bylo ohromné množství a v přeplně­ném sále přibývalo návštěvníků každou vteřinu a mi­nutu.

Chick tam byl již od včerejška. Za cenu zlata získal od vrátného právo ho zastupovat, a aby k tomu měl pádný důvod, zlomil onomu muži náhradním hasákem levou nohu. Když šlo o Partra, na doublezony se neohlí­žel. Alise a Isis čekaly společně s ním na příchod před­nášejícího. Strávily tady celou noc, neboť si takovou událost nechtěly nechat ujít. Chick v tmavozelené uni­formě vrátného vypadal ohromné svůdně. Od té doby, co dostal od Colina oněch pětadvacet tisíc doublezonů, velmi zanedbával svou práci.

Publikum, které se tam tísnilo, se vyznačovalo zvláštními zjevy — samé tváře ztrácející se za brýlemi, zježené vlasy, zažloutlé špačky z cigaret, krkání po nu­gátových bonbónech, a pokud jde o ženy, ty měly ubohé cůpky otočené kolem lebky a kožené bundy na holém těle, na nichž se rýsovaly na tmavším pozadí výběžky v podobě příčných řezů ňader.

Ve velkém sále v přízemí se stropem napůl skleně­ným, napůl zdobeným freskami provedenými těžkou vodou a jako dělanými k tomu, aby v duších přítom­ných mužů budily pochyby o přitažlivosti lidských tvo­rů s tak skličujícími ženskými tvary, byl čím dál tím větší nával a těm, kteří přišli pozdě, nezbylo než zůstat vzadu na jedné noze a druhou od sebe odstrkávat sou­sedy, kteří se tlačili. Zvláštní lóže, v níž trůnila vévodky­ně de Bovouard se svou suitou, přitahovala zraky davu, ve kterém téměř tuhla krev, a svým vznešeným leskem působila jako pěst na oko oproti provizorním osobním dispozicím řady filozofů sedících na rozkládacích žid­ličkách.

Stanovená hodina přednášky se blížila a dav začal hořet netrpělivostí. Vzadu vznikal organizovaný šum, neboť několik studentů chtělo zasít do myslí přítom­ných sémě nejistoty tím, že hlasitě přednášeli nesouvis­lé, vytrhané pasáže z Kázání na hoře od baronky Orzczyové.

Ale Jean-Sol byl už nedaleko. V ulici bylo slyšet slo­ní troubení a Chick se vyklonil z okna vrátnice. Postava Jean-Sol Partra se vynořila opodál z obrněného nosítka a slonova svrasklá a krabatá záda pod nimi dostala ve světle rudého reflektoru zvláštní vzezření. V každém rohu nosítek byl ve střehu elitní střelec, ozbrojený seke­rou. Slon si velkými kroky razil cestu zástupem a tupý dupot jeho čtyř tlap, šlapajících do drcených těl, se ne­úprosně blížil. Před vchodem slon poklekl a elitní střel­ci sestoupili. Partre půvabně seskočil mezi ně a oni mu svými sekerami klestili cestu k pódiu. Policisté zavřeli všechny vchody a Chick se vrhl do tajné chodby vedou­cí za pódium a Isis s Alise strkal před sebou.

Zadní část pódia byla zakryta zduřelým plyšovým závěsem, do něhož Chick udělal díry, aby dobře viděli. Sedli si na polštáře a čekali. Sotva metr od nich se Par­tre připravoval ke čtení své přednášky. Z jeho pružného asketického těla vycházelo zvláštní záření a publikum, uchvácené pověstným kouzlem každého jeho sebemen­šího gesta, nedočkavě čekalo, až začne.

Došlo k četným případům mdloby z přílišného vnit­roděložního vzrušení, které postihovalo především žen­ské obecenstvo, a Alise, Isis a Chick slyšeli ze svého mís­ta zřetelné funění čtyřiadvaceti posluchačů, kteří se ve­třeli pod pódium a potmě se tam svlékali, aby zabrali co nejméně místa.

„Vzpomínáš?“ řekla Alise, něžně se přitom dívajíc na Chicka.

„Jistěže,“ přisvědčil Chick. „Právě tam jsme se se­známili...“

Naklonil se k Alise a něžně ji políbil.

„Vy jste byl…