Červená tráva

32

Měl matný dojem, že kolem domu je nějaký ruch, když tu se nadzvedla střecha a dosedla o něco níže. Šel, aniž co myslel, aniž co viděl. Zakoušel jen pocit očekávání. Že se co nevidět něco stane.

Když došel až těsné před dům, všiml si, že dům vypadá nějak divně a že zmizela polovina druhého poschodí.

Vstoupil dovnitř. Lil byla doma a obírala se bezvýznamnými věcmi. Přišla totiž dolů před chvílí.

“Co se děje?” otázal se Wolf.

“Vždyť jsi to viděl…,” pravila tiše Lil.

“Kde je Lazuli?”

“Všechno je to tam. Jeho pokoj zmizel i s ním, toť vše.”

“A Folavril?”

“Uklidňuje se u nás v pokoji. Nevyrušuj ji teď, moc ji to sebralo.”

“Prosím tě, Lil, co to má všechno znamenat?” pravil Wolf.

“Co já vím,” pravila Lil. “Zeptej se na to Folavril, až ti bude schopna odpovídat.”

“Jak to, ona ti nic neřekla?” naléhal Wolf.

“Ale ano, řekla, jenomže jsem z toho nic nepochopila,” pravila Lil. “Asi jsem hloupá.”

“Ale to víš, že ne,” řekl Wolf zdvořile.

Na chvíli se odmlčel.

“Že se zas na něho díval ten jeho dobrák. Ztratil asi nervy a pohádal se s ní,” pravil.

“To ne,” pravila Lil. “Bil se s ním, až se sám nakonec poranil, jak narazil při pádu na svůj nůž. Folavril tvrdí, že si ty rány zasazoval dobrovolně, ale je to určitě nešťastná náhoda. Zdá se, že těch mužů tam byla spousta, všichni mu byli podobní, a že zmizeli, když on zemřel. Taková na hlavu padlá historka.”

“Jsme všichni jako padlí,” pravil Wolf, “tak bychom toho mohli k něčemu využít. Aspoň padnout a spát.”

“Do jeho pokoje uhodil blesk,” pravila Lil, “a všechno zmizelo i s Lazulim.”

“A to tam Folavril nebyla?”

“Šla mezitím volat dolů o pomoc,” pravila Lil.

Wolf přemýšlel o roztodivných účincích blesku.

“Blesk mívá někdy opravdu zvláštní následky,” pravil.

“To ano,” pravila Lil.

“Vzpomínám si, jak jsem jednou honil l…