Honzíkova cesta

Nepospíchejte, abyste byli dospělí…

(několik otázek pro Bohumila Říhu)

Na co jste si jako kluk hrál nejraději?

Nejraději jsme s kluky hráli fotbal. A pak na břehu rybníka mezi vrbičkami jsme stavěli vigvamy. Ve vsi byla ještě jedna parta kluků. Navzájem jsme na sebe číhali, přepadávali se a zajímali. I to vlastně patřilo k našim dětským hrám.

Co jste v klukovských letech četl?

Vzpomínám si především na Robinsona. Byla to má nejoblíbenější knížka. Asi v osmi letech na mne zapůsobila povídka polské autorky Zakletý Gustávek. Bylo to vyprávění o kloučkovi, kterého vědma za neposlušnost a nepořádnost proměnila ve včelu. Gustávek pak musel se včelami pracovat v úlu.

Dnes si uvědomuji, jak první knížka může dítě ovlivnit. Zážitky z četby patří mezi jeho první zkušenosti.

Z čeho jste měl největší radost?

Radostí bylo hodně, i když jsme měli doma jen to nejnutnější. Žili jsme nuzně, ale vesele. Měl jsem radost pořád až do chvíle, kdy jsem něco provedl a pak jsem dostal výprask.

Na co jste se nejvíc těšil?

Odmalička mě vábilo cestování. Vždycky jsem se těšil, že někam pojedu, že něco uvidím, a měl jsem štěstí, že se mi to v dospělosti vyplnilo. Jako kluk jsem se strašně rád koupal a sám jsem se naučil plavat kraulem. V zimě už jako starší jsem rád lyžoval.

Objevuje se některý Váš příběh z mládí ve Vašich knížkách?