Marťanské písky

DEVÁTÁ KAPITOLA

„Jsem opravdu moc rád, že vás zase vidím,“ řekl Gibson, když opatrně přinášel od baru pití. „Počítám, že teď to v Port Lowellu jaksepatří roztočíte. Napřed zkontaktujete svoje místní přítelkyně, ne?“

„To jeden nikdy neví,“ odpověděl Norden. „Mezi cestami se ti povdávají a člověk si potom musí dávat pozor na jazyk. Mimochodem, Georgi, jakpak se má slečna Margaret Mackinnonová?“

„Myslíš paní Lewisovou,“ opravil ho George. „Moc milý hoch, ten Henry Lewis.“

„To ti neřekla, Johne?“ zeptal se Bradley, ne zrovna tiše.

„No co,“ povzdechl si Norden, „doufám, že mi aspoň nechala kousek svatebního dortu. Na tebe, Martine.“

„A na Ares,“ odpověděl Gibson a přiťuknul si. „Doufám, že jste ho dali zase dohromady. Když jsem ho viděl naposledy, byl v dost zbědovaném stavu.“

Norden se zasmál. „Myslíš tamto! Ne, ty pláty dáme nazpátek až po překládce. Nemyslím, že by nám zatím dovnitř napršelo!“

„A co si myslíš o Marsu ty, Jimmy?“ zeptal se Gibson. „Jsi tady kromě mě jediný nováček.“

„Ještě jsem z něj moc neviděl,“ odpověděl opatrně Jimmy. „Ale všechno mi tu připadá nějak malé.“

Gibson se tak zakuckal, že ho museli plácnout po zádech. „Pamatuju se, že když jsme byli na Deimosu, tvrdil jsi přesný opak. Ale to si nejspíš nepamatuješ. Byl jsi tehdy trochu opilý.“

„Já jsem nikdy nebyl opilý,“ ohradil se pobouřeně Jimmy.

„Potom ti musím pogratulovat k prvotřídní imitaci – naprosto jsi mě zmátl. Ale zajímá mě, co jsi právě řekl, protože přesně takový pocit jsem měl i já, hned jak jsem zhlédl všechno, co bylo uvnitř kopule k vidění. Existuje na to jen jediný lék – musíš vylézt ven a trochu se protáhnout. Byl jsem se už párkrát projít po okolí, ale teď se mi podařilo vytáhnout z dopravní sekce jednu blechu. Zítra si chci vyjet nahoru do kopců. Nechtěl bys jet taky?“

Jimmymu se rozzářily oči. „Moc rád, děkuju.“

„Hej, a co my?“ zaprotestoval Norden.

„Vy jste si to už vyzkoušeli,“ odvětil Gibson. „Ale ještě jedno místo bude volné, takže o něj můžete losovat. Musíme mít úředně přiděleného řidiče. Samotné nás v jednom z těch jejich drahocenných vozítek jet nenechají, a abych řekl pravdu, ani se jim nedivím.“

Los vyhrál Mackay, načež si ostatní pospíšili s ujištěním, že se jim vlastně stejně nikam nechce.

„Takže dohodnuto,“ řekl Gibson. „Sejdeme se zítra v deset u dopravní sekce v kopuli číslo čtyři. Teď už musím jít. Musím ještě napsat tři články – nebo aspoň jeden článek pod třemi různými názvy.“

Průzkumníci se setkali přesně ve stanoveném čase. Měli s sebou kompletní ochrannou výstroj, kterou dostali hned po příjezdu, ale kterou prozatím neměli příležitost použít. Výstroj se skládala z ochranné přílby, kyslíkových láhví a z čističe vzduchu – to všechno bylo, za teplého počasí na Marsu nezbytností – a její podstatnou část představoval tepelně izolační skafandr s kompaktními energočlánky. To všechno dokázalo udržet člověka v teple a pohodlí, i když venkovní teplota přesáhla minus sto stupňů. Celou výstroj ale nebudou během své cesty potř…