16. HAL
Avšak teď už byl Texas nerozpoznatelný, i Spojené státy byly těžké spatřit. Třebaže už byl nízkotlaký plazmový motor dávno vypnut, štíhlé šípovité tělo Discovery klouzalo dál a dál od Země a její mohutné optické vybavení ji orientovalo k vnějším planetám, kde ležel cíl její cesty.
Jeden z dalekohledů byl nicméně neustále zamířen k Zemi. Byl namontován jako mířidla na okraji antény pro dálkové spojené a zajišťoval, aby velká parabolická mušle byla přesně upjata k svému vzdálenému terči. Dokud setrvávala Země v průsečíku nitkovitého kříže, zůstávalo životně důležité spojení neporušené a všechny zprávy putovaly po neviditelném paprsku, jenž se prodlužoval o tři milióny kilometrů s každým uplývajícím dnem.
Nejméně jednou za směnu se Bowman díval směrem k domovu tímto anténním teleskopem. Jelikož byla Země v tuto dobu na přivrácené straně své oběžné dráhy kolem Slunce, nastavovala pohledu z Discovery svou temnou polokouli a jevila se v zorném poli jako oslnivý stříbřitý srpek, jakoby další Venuše.
Jen vzácně bylo možno identifikovat jednotlivé geografické podrobnosti v onom stále se úžícím světelném luku, neboť je zakrývala oblačnost a mlžný opar, avšak i ztemnělá část kotouče byla k neomrzení fascinující. Byla poseta zářícími městy; někdy plála velkoměsta stálým svitem, jindy pomrkávala jako světlušky, vlivem neklidného ovzduší nad nimi.
Nastávaly také chvíle, kdy obíhající Měsíc ozařoval jako velikánská lampa setmělé oceány a kontinenty Země. S objevitelským vzrušením pak Bowman rozpoznával známé tvary pobřeží třpytící se v tom přízračném měsíčním světle. A někdy, když byl Pacifik klidný, bylo možno v jeho zrcadle spatřit i sám mihotavý obraz Měsíce; připomínal mu noci pod palmami tropických lagun.
Nelitoval však těchto ztracených krás. Užil jich už dost za pětatřicet let života; a hodlal jich užívat dál, až se vrátí, bohatý a slavný. A vzdálenost je činila ještě žádoucnějšími.
Šestý člen posádky o nic takového neměl zájem, neměl lidskou povahu. Byl to nejmodernější počítač HAL 9000, mozkové a nervové ústředí celé lodi.
Hal (zkráceně nazývaný podle svého celého jména: Heuristicky programovaný ALgoritmický samočinný počítač) byl mistrovským dílem třetí computerové revoluce. Zdálo se, že tyto zvraty nastávají pravidelně, v intervalu každých dvaceti let, a pomyšlení, že se schyluje k dalšímu, už zase nemálo soužilo spoustu lidí.
K prvé došlo ve čtyřicátých letech, tehdy to ještě byla ona elektronková veteš, s níž se podařilo uvést v život takové ty střelhbité primitivy, jako byl ENIAC a jeho potomci. V šedesátých letech pak byla zdokonalena elektronika pevné fáze. S jejím nástupem bylo zjevné, že komplexní umělá inteligence, svými schopnostmi přinejmenším rovnocenná inteligenci lidské, nebude jednou vyžadovat větší prostor, než je běžný psací stůl - pokud ji ovšem někdo bude schopen zkonstruovat.
Je velice nepravděpodobné, že by se to kdy někomu podařilo; avšak nebylo toho ani zapotřebí. V osmdesátých letech Minsky a Good prokázali, že neurální sítě lze vytvářet na základě automatismu - autoreprodukcí - pro potřebu jakéhokoli dohodnutého učebního programu. Umělé mozky podle toho mohly vnikat procesem neuvěřitelně podobným vývoji mozku lidského. V jednotlivých konkrétních případech nebyly přitom přesné detaily procesu vůbec poznatelné, a i kdyby byly, znamenalo by toto poznání tak jako tak problém miliónkrát náročněj…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.