Popis
E-kniha Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná Odysea
Anotace
Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsivých rozměrů…
Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru.
O autorovi
Arthur C. Clarke[16.12.1917-19.3.2008] Arthur Charles Clarke se narodil v Mineheadu (hrabství Somerset) ve Velké Británii do rodiny farmáře. Sloužil za druhé světové války u RAF jako radarový instruktor. Po válce vystudoval fyziku a matematiku na King’s College v Londýně. Jeho hluboký zájem o hranice vědy byl patrný hned zpočátku. Dvakrát byl předsedou Britské Interplanetární Společnosti. Clarke je téměř profesionální astronom a duchovní otec...
Arthur C. Clarke: životopis, dílo, citáty
14. POSLUCHAČI
Dobrých sto padesát miliónů kilometrů za Marsovou dráhou, v chladných pustých končinách, kam se dosud nevypravil žádný člověk, putovala zvolna spletí oběžných drah planetoidů hlubinná kosmická sonda Monitor 79. Po čtyři roky už plnila bez jediné závady své poslání - dík americkým vědcům, kteří ji navrhli, britským projektantům, kteří ji postavili, a ruským technikům, kteří ji vypustili. Jemná pavučina jejích antén zachycovala vzorky rádiového šumu, který ji obklopoval - onoho nekonečného praskotu a hvízdotu zaplňujícího to, co kdysi Pascal ve věku neskonale jednodušším naivně nazval „ticho nekonečného prostoru“. Detektory záření registrovaly a analyzovaly kosmické paprsky přicházející z galaxie i z mimogalaktických sfér; neutronové a rentgenové dalekohledy střežily podivné hvězdy, jaké lidské oko neozbrojeno nikdy nedokáže spatřit; magnetometry pozorovaly závany a nápory slunečního větru, kdykoli Slunce vydechovalo rychlostí miliónu kilometrů za hodinu zášlehy řiďounké plazmy svým kroužícím dětem do tváří. To vše a ještě mnohem víc trpělivě zaznamenávala hlubinná sonda Monitor 79 a vrývala si to do své krystalické paměti.
Jedna z jejích antén - jakýmsi divem elektroniky, jenž probírat teď není třeba - byla ustavičně zaměřena do míst nevzdalujících se příliš od Slunce. Vždy po několika měsících byl její vzdálený cíl viditelný, kdyby ovšem existovalo oko schopné ho uvidět; jevil se jako jasná hvězda se slabším průvodcem poblíž; většinu času však byl ztracen ve sluneční záři.
K oné vzdálené planetě Zemi vysílal monitor každých čtyřiadvacet hodin veškeré pečlivě shromážděné informace, úhledně konzervované v jediném pětiminutovém pulsu. Tento puls asi o čtvrt hodiny později dorazil rychlostí světla na místo svého určení. Očekávaly ho přístroje, pro něž tato činnost byla jedinou jejich povinností; zesílily a zaznamenávaly přijatý signál a přidaly ho k tisícům kilometrů magnetofonového pásku již uskladněného v podzemních trezorech Světové agentury pro kosmos ve Washingtonu, v Moskvě a v Canbeře.
Po celou dobu od chvíle, kdy na oběžnou dráhu vyrazily prvé družice, po nějakých padesát let, se z kosmu linuly dolů na Zem trilióny a kvadrilióny pulsujících informací, a tam byly uschovány pro onen den, kdy by mohly přispět k pokroku ve vědění. Jen nepatrný zlomek vší této su…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.