Arthur Charles Clarke se narodil v Mineheadu (hrabství Somerset) ve Velké Británii do rodiny farmáře. Sloužil za druhé světové války u RAF jako radarový instruktor. Po válce vystudoval fyziku a matematiku na King’s College v Londýně. Jeho hluboký zájem o hranice vědy byl patrný hned zpočátku. Dvakrát byl předsedou Britské Interplanetární Společnosti. Clarke je téměř profesionální astronom a duchovní otec komunikačních satelitů (tento svůj vynález si tenkrát bohužel nemohl patentovat, jelikož mu scházely funční modely).
Clarke začíná psát fantastické povídky již v 15 letech coby žák gymnázia. K literatuře ho to však táhnout nepřestalo ani po studiích na vysoké škole, roku 1949 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu, po roce 1950 se již věnoval výhradně psaní. V roce 1968 napsal Clarke spolu se Stanley Kubrickem scénář k filmu 2001: Vesmírná Odysea. Předlohou pro tento film byla dřívější Clarkova povídka Hlídka. Byl to první kvalitní sci-fi film se zdařilými efekty. Později Clarke napsal knižní podobu filmu. Pojednává o letu lodi Discovery k Saturnu. Příběh ale začíná na prehistorické Zemi, kde mezi pralidmi přistane záhadný černý monolit a způsobí vývoj lidské rasy. Monolit je po mnoha tisíciletích nalezen na Měsíci. Mezitím začíná expedice k Saturnu. Palubní počítač Hal se “zblázní” a zabije celou posádku kromě Davida Bowmana. Ten se nakonec setká s mimozemskou inteligencí a změní se v jinou bytost. Odysea se postupně rozrostla v tetralogii. 2010: Druhá Vesmírná Odysea, 2061: Třetí Vesmírná Odysea a 3001: Poslední vesmírná odysea.
V roce 1960 A.C. Clarke opustil psaní sci-fi a věnoval se potápění a podmořskému výzkumu, což byl ostatně také jeden z důvodů, proč se později přestěhoval na Srí Lanku (v roce 1965). Většinu své energie vkládal do psaní vědeckých a popularizačních článků, v čemž ho můžeme srovnávat s Asimovem. Clarke se stal světoznámým, když komentoval mise Apollo 11, 12 a 15 na CBS TV.
Clarkova kniha Rajské Fontány mu v roce 1980 přinesla ocenění HUGO. Zde se zabývá stavbou gigantického výtahu vysokého 36 000 kilometrů. Clarke přitom vychází z reálných objevů a hypotetizuje s výrobou uhlíkových vláken ve stavu beztíže. Velice známá je také kniha jeho Ráma. (Pozor, Clarkova je pouze první kniha, u zbytku sérií Clarke figuruje jen jako patron Gentry Leeho.) Jedná se v ní o průzkum obrovského válce, vyrobeného neznámou mimozemskou inteligencí. Cizí loď prolétává sluneční soustavou a je třeba ji prozkoumat. Za zmínku stojí také povedená novela Měsíční prach a samozřejmě také množství dlouhých i krátkých povídek.
Arthur C. Clarke, který si zachoval tvůrčího ducha až do konce svého života, zemřel ve věku 90 let ve svém domově na Srí Lance.
Vesmír je nekonečný a realita zřejmě překoná veškeré naše představy.
Jakákoliv dostatečně pokročilá technika je k nerozeznání od magie.
Muži, na rozdíl od žen, mohou myslet na dvě věci zároveň.
Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.
Ale žít jenom proto, aby člověk žil, to je dost málo. Život musí obsahovat hodnoty, pro které stojí za to žít.
Každou dívku potěší, když se jí muž začne dvořit. Otrávit ji může jedině tehdy, když neumí včas přestat.
Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.
Když se člověk ptá Miluju vůbec? odpověď je vždy ne.
Arthur C. Clarke
